Největší vesmírné oko (E-ELT)

O Evropském extrémně velkém teleskopu se v ESO vážněji začalo mluvit koncem roku 2005. Počet astronomů, kteří se touto myšlenkou začali zabývat, rychle překročil stovku. O jak velký skok v přístrojovém vybavení jde nahlédneme, když si uvědomíme, že je to pouhých 43 let, co ondřejovští astronomové nadšeně uvedli do provozu „dvoumetr“, který tehdy patřil mezi desítku největších teleskopů na světě (největší z nich – na observatoři Mount Palomar – měl průměr zrcadla 5,1 m). E-ELT je velkou výzvou technologiím počátku 21. století. Tvoří jej pět zrcadel – čtyři pomocná a primární velké zrcadlo o průměru 42 metrů a „sběrné ploše“ okolo 1200 m². O tak velkém zrcadle v šedesátých letech neuvažovali snad ani fantastové. Tvoří jej 984 hexagonálních segmentů o hraně 0,725 m a tloušťce 50 mm. Aktivní optika se stará o to, aby zrcadla stále měla tvar co nejbližší ideálnímu (tj. vyrovnává změny způsobené změnou polohy zrcadel, změnou teploty apod.). Jedno z pomocných zrcadel je vybaveno důmyslnou metodou známou pod jménem adaptivní optika. Ta má za úkol odstraňovat rozostření způsobované turbulencemi v atmosféře (vzpomeňte chvějící se obraz za horkých letních dnů). Tyto funkce zajišťuje více než 5000 aktuátorů (pozn. red.: aktuátor – podpůrný prvek deformovatelného zrcadla, který zajišťuje jeho tvarové změny v závislosti na řídícím signálu). Tisíckrát za sekundu se tak korigují deformace obrazu způsobované nestálostí atmosféry.

Konstrukční fáze by měla začít v r. 2011; očekávané náklady se přibližují k hranici miliardy eur; do provozu by měl být uveden v roce 2018.

Co astronomové od teleskopu očekávají? V telegrafické stručnosti: Teleskop bude mít tak vysoké rozlišení, že bude nejen možné vidět bližší exoplanety přímo, ale dokonce bude možné pátrat v atmosférách těchto planet po projevech života. Fyzikové se mohou dočkat mj. odpovědi na otázky, zda základní fyzikální konstanty byly skutečně během vývoje vesmíru konstantní, jak vypadala inflační fáze expanze vesmíru, jak se expanze vesmíru vyvíjela i po inflační fázi a mnoho dalších.

Díky Evropské jižní observatoři jsou evropští astronomové v čele. Američtí jim však šlapou na paty. Jednou za deset let pořádají konferenci, na níž za pozornosti Kongresu a grantových agentur přední astronomové určují priority dalšího výzkumu. Na té poslední, ASTR0 2010, se sešlo 218 astronomů. Jedním z projektů, o němž američtí astronomové jednali, byl Gigantický teleskop se segmentovaným zrcadlem – o málo menší obdoba toho evropského, s průměrem zrcadla 30 m. Příprava této konference trvala dva roky a kromě jiného obnášela nějakých 600 přípravných prací. Třiadvacetičlenný výbor bude mít těžký úkol – ze všech projektů vybrat jeden kosmický a jeden pozemský. S těmi se obrátí na Kongres. Samozřejmě že nejsou naivní, aby očekávali, že přesvědčit neastronomy bude snadné. Ale jak prohlásila Alycia Weinbergerová z Carnegie Institution of Washington „Musíte být ambiciozní“.