Homosexualita
34. veřejná beseda Třetí dimenze • Český rozhlas Leonardo, Lidová univerzita MK v Praze, Vesmír • 24. březen 2010 • hosté: prof. PhDr. Petr Weiss (Sexuologický ústav 1. LF UK v Praze), Mgr. Lucie Otáhalová (Rada vlády pro lidská práva), PhDr. Libor Ovečka, Th.D. (katedra teologické etiky a spirituální teologie Katolické teologické fakulty UK v Praze) • moderoval Luboš Veverka (Český rozhlas Leonardo). • Záznam si můžete poslechnout na adrese www.rozhlas.cz/leonardo/knihovna; zde uvádíme jen několik neautorizovaných postřehů ze záznamu diskuse.
Luboš Veverka: Antika nespatřovala v homosexuálním chování nic zvláštního, bylo bráno jako fakt. V následujících obdobích bylo však považováno za poruchu, nemoc nebo dokonce za kriminální čin…
Petr Weiss: Ze sexuologického hlediska je zajímavé, jak se sexuální orientace vytváří, proč je někdo orientován heterosexuálně, někdo homosexuálně, kde jsou příčiny tohoto vývoje… Od roku 1993 máme k dispozici výsledky výzkumu o pohledu české veřejnosti na homosexualitu, a vývoj je jednoznačně pozitivní.
Libor Ovečka: Vývoj církevní nauky navazuje na vývoj v sexuologii a dalších vědách o člověku… Církev jasně odlišila dvě skutečnosti: homosexualitu jako sexuální orientaci a homosexuální jednání. K těmto dvěma skutečnostem zaujala katolická církev naprosto odlišný postoj – homosexualita je stav člověka, který není spojen s žádnou mravní vinou, kdežto homosexuální jednání církev jednoznačně odsuzuje.
Lucie Otáhalová: Česká republika je velice tolerantní zemí, tolerance klesá v otázkách manželství a adopce. Téměř osmdesát zemí světa však homosexuální chování kriminalizuje, dokonce devět z nich je trestá smrtí…
Petr Weiss: K dekriminalizaci homosexuálního chování došlo u nás r. 1961, což bylo například o více než deset let dříve než v NSR… V posledních padesáti letech se sexuální morálka i sexuální chování změnily víc než za tisíc let předtím, nechci však hodnotit, jestli je to dobře či špatně, je to prostě tak… Mnoho výzkumů ve Spojených státech i jinde potvrdilo, že děti, které vychovává pár stejného pohlaví, se neliší od jiných dětí sexuální orientací, sexuální identitou, množstvím neurotických příznaků, poruchami chování ani postavením v dětském kolektivu. […]
Dnes již víme, že homosexualitě se nelze naučit, nelze ji získat, nelze k ní nikoho dovést, je to záležitost vrozená a celoživotní.
Libor Ovečka: Diskuse, která se vede o všech menšinách, bývá mnohdy emocionální, racionální argumenty v ní leckdy vůbec nezaznívají… To neznamená, že dané argumenty by byly nepochopitelné, ale člověk uvažující s chladnou hlavou by je neměl přijmout… Předsudky mohou být dány osobní negativní zkušeností a mohou být neoprávněně přenášeny na celou skupinu…
Lucie Otáhalová: Nedávno jsme vydali příručku pro školy o homofobii. Reakce, které nám na ni přišly, byly pouze negativní, tedy diskutovat chtějí jen ti lidé, kterým se něco nelíbí…
Ze záznamu vybral Stanislav Vaněk
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [350,4 kB]