Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Talovín

 |  6. 4. 2010
 |  Vesmír 89, 211, 2010/4

Talovín zimní (Eranthis hyemalis) je půvabná, zářivě žlutá květina, která patří mezi první posly jara. Tato drobná, 6 až 10 cm vysoká kráska kvete v únoru až březnu. Miskovité květy rostou na krátkých stopkách a bývají 3 až 4 cm široké. Jsou složeny pouze z kališních lístků a podpírá je mnohodílný zelený listen. Rostlina je původem z jižní Evropy, ale setkat se s ní můžeme i na našich zahrádkách.

Hlízy talovínu obsahují jedovatý lektin, protein složený ze dvou nestejně velkých peptidových řetězců spojených disulfidickou vazbou. Lektiny tvoří velkou skupinu proteinů, které najdeme u všech organismů. S vysokou mírou specificity rozpoznávají a vážou cukry, ať už volné, nebo v glykoproteinech či glykolipidech, a účastní se tak mnoha fyziologických dějů, jako jsou adheze buněk, imunologické reakce, interakce patogenů s hostitelem apod. Lektiny se vyskytují v mnoha potravinách, ale protože jde o bílkoviny inaktivující se teplem, jejich jedovatost se ztrácí při tepelné úpravě pokrmů. V odborné literatuře jsou však popsány desítky otrav po konzumaci syrových nebo nedostatečně tepelně zpracovaných surovin (např. fazolí) s obsahem lektinů.

Mnohé z lektinů patří mezi smrtelně jedovaté látky. Ricin ze semen skočce obecného (Ricinus communis) je řazen mezi ribozomální jedy, protože blokuje činnost organel, v nichž jsou v buňce syntetizovány proteiny. Jedy jako ricin nebo abrin (lektin z Abrus precatorius) jsou na seznamu nebezpečných látek, na něž se vztahuje mezinárodní úmluva o zákazu bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní. Lektin z talovínu je určitě také jedovatý, ale žádné otravy touto rostlinou nejsou v odborné literatuře popsány.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...
Ozonový alarmismus a ozonová skepse

Ozonový alarmismus a ozonová skepse

Petr Slavíček  |  13. 7. 2020
Klimatické změny, role člověka, možná řešení a ekonomické důsledky se stávají středobodem současné veřejné diskuse. Nemáme přitom dostatek...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné