Odhmyzeno – neodhmyzeno?

Článek Lukáše Čížka, Jiřího Beneše, Martina Konvičky a Zdeňka Frice Zpráva o stavu země: Odhmyzeno (Vesmír 88, 386, 2009/6) se projevil vysokou odezvou v denním tisku, rozhlase i televizi. Naše kritické připomínky můžeme rozdělit do dvou okruhů:

• Hlavním využívaným zdrojem informací pro článek byl problematický Červený seznam ohrožených druhů ČR. Bezobratlí,¹⁾ který by ovšem vyžadoval samostatnou kritickou recenzi. Tento neúměrně rozsáhlý a redakčně nezvládnutý seznam má různou odbornou úroveň – od kapitol vysoké profesionální úrovně (naštěstí převládajících) až po několik kapitol diletantských. Nejhorší kapitola tohoto seznamu je věnována motýlům (Lepidoptera) a najdeme zde stejné chyby jako v „Odhmyzeno“. V části Červeného seznamu motýlů jsou uvedeny dokonce i druhy, které se v ČR vůbec nevyskytují a nikdy nevyskytovaly. Ministerstvo životního prostředí jeden nebo dva omyly převzalo i do svých úředních vyhlášek. Dalším základním zdrojem chybných informací byla kniha J. Beneše a kol.: Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II.²⁾ Tato kniha je sice dobrým kompilačním přehledem denních motýlů ČR, avšak obsahuje mnoho chyb o rozšíření druhů, a především v různých návrzích na destruktivní management chráněných území, včetně takových absurdit, jako je vypalování rašelinišť nebo povolení pastvy v alpinské zóně nad hranicí lesa. Pokud jde o další převzaté informace, které považujeme za správné, nutno konstatovat, že jsou obecně známé již téměř třicet let a nepochybně měly na ochranu přírody pozitivní vliv.³⁾ Pro pisatele „Odhmyzení“ by jistě bylo užitečné, kdyby alespoň více respektovali Červenou knihu ohrožených a chráněných druhů rostlin a živočichů ČSFR, Bezobratlí,⁴⁾ což je velmi kvalitní publikace s názorným nástinem ochrany vybraných druhů a jejich biotopů.
• V článku jsou jako vyhynulé druhy motýlů v ČR uváděny např. jihoevropský (mediteránní) bělásek Pieris mannii, jihoevropský bělopásek Limenitis reducta a „západoevropský“ (atlantomediteránní) okáč Pyronia tithonus – jde o jednotlivý, krátkodobý, opakovaně nepotvrzený výskyt jedinců pravděpodobně náhodně „zalétlých“ za hranici areálu trvalého výskytu. Podobně i většina dalších druhů považovaných u nás za vyhynulé byla na našem území pozorována jen v určité době, kdy docházelo k posunu jejich areálu do střední Evropy. Ani takové druhy (jihoevropského ohniváčka Lycaena thersamon, východoevropského bělopáska Neptis sappho, východoevropskou babočku Nymphalis vau-album) nelze považovat za trvalou součást naší fauny. Areál všech těchto běžných druhů jde často daleko za hranice Evropy také v jižních a středních zónách palearktické oblasti. Všechny uvedené druhy a mnohé další, jež jsou na našem území považovány za vyhynulé, se ve střední Evropě vyskytují na hranici areálu, který se dynamicky mění vlivem klimatických změn. Jde o ekologicky oportunní druhy, to znamená, že u nás většinou nemají vazbu na přirozené biotopy a v místech trvalého výskytu (k Česku nejblíže v jižní, východní, popř. západní Evropě) se vyskytují hojně na různých antropicky podmíněných biotopech. Všechny tyto a jim podobné druhy se mohou u nás opět opakovaně objevit. Ze skupiny oportunních druhů tohoto typu se nově rozšířil na naše území například východoevropský žluťásek Colias erate a opakovaně se u nás šíří ohniváček Lycaena dispar, mimo naše území se ve střední Evropě v poslední době opět šíří bělopásek Neptis sappho⁵⁾ a okáč Pyronia tithonus⁶⁾ a mohou se opět objevit i v ČR. Snad jediný vyhubený druh je ohniváček Lycaena helle, který v ČR obýval pouze mokřad Černovír u Olomouce, který byl v minulém století zničen odvodněním. Ohniváček Lycaena helle byl také ilegálně introdukován do NP Šumava, ačkoliv v Čechách se spolehlivě nikdy nevyskytoval. Osud této nezodpovědně introdukované populace je nejasný, druh je lokálně běžný na několika mokřadech v Rakousku. Dalším nedostatkem je opomenutí skutečně ohrožených a zranitelných hmyzích druhů většiny ostatních systematických skupin hmyzu s výjimkou denních motýlů a několika druhů brouků.

Dodáváme, že prioritou ochrany přírody je územní ochrana těch biotopů, které jsou nejblíže přirozenému stavu vývoje krajiny a vyžadují jen minimální zásahy člověka. Hmyzí společenstva jsou nedílnou součástí těchto ekologických systémů, jejichž ochranářský management by měl být co nejméně destruktivní a rozloha pokud možno co největší. Jediným konkrétním výsledkem článku „Odhmyzení“ je mystifikace veřejnosti a především zpochybňování ochrany přírody v očích veřejnosti jako instituce spravující síť chráněných území.