Proti proudu globálního oteplování

Na horách by se současné oteplování klimatu mělo projevovat poměrně jednoznačně. Zvýšení teplot jednoduše posune rozšíření jednotlivých druhů směrem vzhůru. Každý druh by měl být totiž adaptován na určité teplotní optimum, a když se mu optimum přesune jinam, nezbývá, než je následovat. Empirické studie tuto představu však potvrzují pouze částečně. Většina (v průměru asi dvě třetiny) druhů studovaných v různých oblastech se skutečně přesunula směrem vzhůru. Avšak nezanedbatelná část druhů (zhruba pětina až třetina) svoje rozšíření posunuje opačným směrem, tedy z kopce dolů. Skupina evropských ekologů se snažila příčinám tohoto neočekávaného jevu přijít na kloub. Nejjednodušší vysvětlení představuje vliv náhody – změříme-li něco na živých organismech ve dvou různých časových intervalech, nebudou výsledky téměř nikdy identické. To mohlo způsobit i zjištěné posuny rozšíření směrem dolů. Simulační studií však vědci odhalili, že náhoda vše nevysvětlí, protože na to je jev příliš častý a zřetelný. Přišli proto s pozoruhodnou představou. Vycházeli z toho, že druhy sice mají svá ekologická (klimatická) optima, jejich praktická realizace je však do značné míry ovlivňována působením jiných druhů  – zejména mezidruhovou konkurencí. Tím pádem řada druhů nevyužívá celé spektrum podmínek, které by potenciálně mohla obsadit. Zároveň platí, že konkurence je nejsilnější v nižších či středních nadmořských výškách, omezuje tedy zejména spodní hranici rozšíření organismů. Nahoře rozhoduje o přežití schopnost ustát drsné podnebí. Dále vědci poukázali na fakt, že oteplení klimatu je doprovázeno dalšími projevy, jako jsou silné bouřky, vichřice, vedra či sucha. Ty představují pro organismy disturbance, které mohou být ještě zesíleny jinými souvisejícími jevy, jako jsou požáry nebo kůrovcové kalamity. Disturbance působí tak, že (u ekologicky podobných druhů) zabíjí všechny jedince bez ohledu na to, jestli je někdo silnější či slabší konkurent. Vyšší intenzita a častější výskyt disturbancí, které jsou spojeny s oteplením klimatu, tedy povedou k tomu, že se konkurence mezi druhy oslabí. To bude mít za následek uvolnění ekologického prostoru pro konkurenčně slabší druhy. Tento prostor se uvolní zejména směrem dolů. Zároveň protože silní konkurenti nebyli před nástupem oteplení tolik omezeni, posunou teď své rozšíření do vyšších nadmořských výšek v souladu s představou sledování svého klimatického optima. Dosud utlačované druhy se však budou posunovat směrem níže, protože právě tam bude nyní menší tlačenice. Empirické doklady o platnosti této představy zatím téměř neexistují, nicméně první výsledky ukazují, že zejména u rostlin by tento mechanismus mohl opravdu fungovat. (Ecography 33, 295–303, 2010)