K článku Německá univerzita v Praze a přírodní vědy, 1882–1939

Díky za zajímavý článek o přírodovědě na Německé univerzitě v Praze. Vím, že v něm šlo o výběr omezený rozsahem, nicméně přesto bych rád připomenul ještě osobnost geologa, geografa a cestovatele Oskara Lenze. V letech 1874–1885 podnikl celkem tři cesty do Afriky, v kterých mj. podal první kompletní geologickou charakteristiku dnešního Gabonu a Rovníkové Guineje či v přestrojení za tureckého vojenského lékaře pronikl jako teprve čtvrtý Evropan do Timbuktu (první „horem“ z Maroka). V roce 1887 přijal profesuru zeměpisu na Německé univerzitě v Praze. Zastával ji pak třiadvacet let.

Možná je škoda, že článek pomíjí lékařskou fakultu Německé univerzity, jejíž některé aktivity logicky měly blízko k biologickým vědám. Uvedu tři příklady její světovosti v tomto směru (jde rovněž o výběr, nikoli výčet):

V roce 1907, rok po Aloisi Alzheimerovi a nezávisle na něm, docent Oskar Fischer z psychiatrické kliniky popsal typické histopatologické změny na mozku při novém druhu demence. Slavný Emil Kraepelin však při jejím pojmenování v roce 1910 dal přednost svému blízkému spolupracovníku Alzheimerovi.

V roce 1930 docent gynekologie Hermann Knaus (nezávisle na Japonci Kjúsako Oginovi) formuloval teorii o ovulaci a o plodných a neplodných dnech ženy a na tom vybudoval antikoncepční teorii neplodných dní (důležitou i proto, že ji povoluje i církev).

V roce 1930, kdy teprve rok starý Forssmannův vynález katetrizace srdce světová odborná veřejnost ještě ignorovala či dokonce ostouzela, docent interní kliniky Otto Klein první na světě použil její vlastnoručně zdokonalenou variantu a změřil u několika pacientů minutový výdej krve (mimochodem – došel k výsledku 5 l krve za minutu, což odpovídá aktivnímu objemu levé komory cca 80 ml). Nobelovu cenu však spolu s Forssmannem získali dva Američané za své poválečné výsledky.