I čejka stepní je vděčná za rozpad Sovětského svazu

V posledních sto letech ubývá mnoho euroasijských stepních druhů, jako je například moták stepní (Circus macrourus) nebo ouhorlík černokřídlý (Glareola nordmanni). Příčinou je kultivace stepí, která vede k tomu, že vegetace je mnohem vyšší, než když se jimi potulovala stáda pasoucích se zvířat. U čejky stepní (Vanellus gregarius) klesá počet od padesátých let 20. století, přičemž v devadesátých letech už byl zaznamenán ústup z poloviny jejího původního hnízdního rozšíření (tedy střední Asie a jihozápadní Sibiře). Koncem minulého tisíciletí se odhadovalo, že celosvětově přežívá 200–600 hnízdících párů, a tak se čejka v roce 2004 dostala na seznam kriticky ohrožených druhů IUCN.

Sčítání prováděné v letech 2005 až 2008 přineslo povzbudivé výsledky – celosvětový odhad se vyšplhal na 5600 párů. Čím to? Jedním z aspektů, které ovlivňují rozšíření čejek, je přítomnost řek, což souvisí jak s migrační strategií druhu, tak s potřebou tekutin pro mláďata i dospělce v průběhu horkých dní kontinentálního klimatu. Vodní toky se ale za posledních deset let nezměnily. Co se tedy stalo?

Díky rozpadu Sovětského svazu se změnil způsob hospodaření na stepích. Jelikož neexistují velké státní dotace a obrovské státní podniky, vrátili se obyvatelé k méně prostorově náročnému zemědělství, jež vytvořilo podmínky podobné původnímu využívání stepí kopytníky. Jak ukazují data z Kazachstánu, čejky si vybírají pro hnízdění oblasti, které jsou silně spásány, je tam spousta chlévské mrvy a holé země. Tím mají zajištěný přehledný terén, dostatek potravy a možnost zakamuflovat svá hnízda i vejce.

Lidé už nedostávají dotovaný benzin ani stroje jako za dob Sovětského svazu, takže jsou nuceni držet si dobytek poblíž svých sídel a v mnohem vyšších koncentracích. V důsledku toho se u čejek – ač je střední Asie řídce osídlena – vyvinula silná závislost na člověku. Hnízdí v okolí tak do 2 km od vesnice. Vypadá to, že čejka stepní je jediný synantropní kriticky ohrožený druh ptáka.

Bohužel však rostoucí cena obilí a potřeba biopaliv na světových trzích způsobuje, že se opět vyplácí věnovat energii velkoprostorovému pěstování plodin spíš než pastevectví. Navíc se Kazachstánu momentálně dobře daří ekonomicky, takže obyvatelé se stěhují z vesnic do měst, a tedy dobytka opět ubývá. Budoucnost čejky stepní i nadále zůstává nejistá. (Ibis 151, 452–463, 2009)