Elektrické baterii je 210 let

V roce 1780 pitval italský profesor anatomie Luigi Galvani mrtvou žábu ležící na pozinkovaném pitevním stole. Při každém dotyku skalpelu s žabím tělem sebou žába škubla. Po opakovaných pokusech Galvani usoudil, že v žabích svalech je elektřina, a proto se zaškubou pokaždé, když se dotknou zároveň dvou různých kovů. Galvaniho současník Alessandro Volta, profesor na univerzitě v Pavii, však Galvaniho vývodům nevěřil. Pustil se do vlastních experimentů a v roce 1799 prokázal, že dva různé kovy (elektrody) ponořené do vhodného roztoku (elektrolytu) produkují elektrický proud. Sestrojil tak první elektrický článek, později na počest Galvaniho nazývaný galvanický. Napětí Voltova galvanického článku bylo malé a jeho výkon nevalný, ale podařilo se mu sestavit baterii článků, v nichž se střídaly zinkové a měděné plíšky. Proloženy byly kousky tkaniny nasáklé roztokem kyseliny sírové. Toto zařízení, nazvané Voltův sloup, bylo schopno po určitou dobu vyrábět elektrický proud. Díky tomu bylo možné studovat jeho vlastnosti, což vedlo k mnoha dalším objevům a položilo základy nového vědního oboru – elektrochemie.

Vynález elektrické baterie udělal obrovský dojem na Napoleona Bonaparte. Napoleonova přízeň pomohla Voltovi k povýšení na hraběte, k jmenování senátorem a rektorem univerzity.

Po Napoleonově pádu však upadl v nemilost i on a 5. března 1827 (v 82 letech) zemřel ve svém rodném městě Como jako chudý občan. Dnes jsou galvanické články různých typů základem baterií, jež jsou zdrojem elektrické energie v mnoha zařízeních, jako jsou dětské hračky, mobilní telefony, fotoaparáty, počítače, dopravní prostředky, ale i kosmické technologie.