Původ měsíčků Marsu

Astrofyzik Geoffrey A. Landis z Glennova výzkumného střediska NASA v Clevelandu publikoval novou zajímavou myšlenku, jak přišla planeta Mars ke svým dvěma miniaturním měsíčkům. Dosavadní představy vycházely ze dvou teorií. Podle jedné obě tělesa – Phobos a Deimos – vznikla společně s Marsem, vytvořila se akrecí materiálu, který zbyl po tvorbě vlastní planety. Druhý názor, obecněji přijímaný, předpokládá, že jde o dvě malé planetky zachycené na dráze kolem Marsu. Proti této teorii vznáší Landis dvě závažné námitky:

Pro zachycení těles obíhajících sluneční soustavou je zapotřebí značné energie, potřebné k snížení původní rychlosti planetky tak, aby přešla na oběžnou dráhu kolem planety. I když k tomu může dojít při mnohonásobném opakovaném průletu asteroidu kolem Marsu, je takový proces statisticky značně nepravděpodobný. Pravděpodobnější mechanismus spočívá v atmosférickém záchytu, kdy planetka proletí vrchními vrstvami atmosféry a aerodynamickým bržděním se její rychlost sníží. Proti tomu Landis namítá, že Mars nemá a zřejmě ani v minulosti neměl dostatečně hustou atmosféru. Druhou námitkou je, že (jak naznačují detailní snímky Phobosu a Deimosu) zřejmě jde o konglomerát volně vázaných úlomků hornin, který by se s vysokou pravděpodobností při průletu atmosférou Marsu rozpadl.

Landisova nová alternativní teorie vychází ze zjištění, že mnoho planetek je binárních, tedy že mají svoje vlastní měsíčky. Dokládá výpočtem, že při průletu takové dvojice ji mohou slapové gravitační síly planety „rozpojit“, a zatímco hlavní těleso dvojice získá trochu kinetické energie navíc, její měsíc energii ztratí a zůstane uvězněn na oběžné dráze kolem Marsu. (arxiv.org/ftp/arxiv/papers/0903/0903.3434.pdf)