Reprodukční materiál lesních dřevin

Nakládání s reprodukčním materiálem lesních dřevin se v České republice řídí několika právními předpisy (viz rámeček).

Reprodukčním materiálem lesních dřevin se rozumějí ty druhy dřevin a jejich umělých kříženců, které mají význam pro lesní hospodářství v celém Evropském společenství. Konkrétně jde o semenný materiál, jako jsou šišky, plodenství, plody a semena určená k produkci sadebního materiálu, dále části rostlin, což jsou oddenkové, listové nebo kořenové řízky, explantáty a embrya pro mikrovegetativní rozmnožování, očka, hříženci, kořeny, rouby, pruty a jiné části rostlin určené k produkci sadebního materiálu, a konečně sadební materiál, tj. rostliny získané ze semenného materiálu, z částí rostlin nebo z přirozeného zmlazení.

Celý proces práce s reprodukčním materiálem lesních dřevin začíná uznáním zdrojů reprodukčního materiálu, pokračuje sběrem semenného materiálu nebo částí rostlin z těchto zdrojů a výsevem semene přímo v lesních porostech nebo v lesních školkách, kde se ze semen nebo částí rostlin vypěstují výsadbyschopné sazenice lesních dřevin. Tyto sazenice příslušného druhu, kvality a původu se používají pro zalesnění holin vzniklých po úmyslných nebo nahodilých těžbách. Cílem celého procesu je pracovat s co možná nejhodnotnějším genetickým materiálem, který dává předpoklad pro vznik kvalitních lesních porostů.

Zdroje reprodukčního materiálu lesních dřevin Rozeznáváme čtyři typy zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin – identifikovaný, selektovaný, kvalifikovaný a testovaný. Zdrojem identifikovaného nebo selektovaného reprodukčního materiálu jsou lesní porosty s určitou úrovní fenotypové kvality, které vyhovují požadavkům na genetickou a morfologickou kvalitu, polohu, rozlohu, věk, strukturu, zdravotní stav a vhodnost stanoviště. Za zdroj kvalifikovaného reprodukčního materiálu lze uznat pouze semenný sad, rodičovský strom, klon nebo směs klonů. Semenný sad je účelová výsadba reprodukčního materiálu získaná z rodičovského stromu, který je izolován a obhospodařován tak, že sprášení pylem pocházejícím z rostlin mimo semenný sad je vyloučeno nebo podstatně omezeno. Zdrojem testovaného reprodukčního materiálu lze uznat pouze porost, semenný sad, rodičovský strom, klon (nebo směs klonů), který vyhovuje požadavkům stanoveným pro uznání zdroje selektovaného reprodukčního materiálu, pokud jeho vlastnosti byly ověřeny srovnávacími nebo genetickými testy. O uznání zdrojů reprodukčního materiálu obvykle rozhoduje orgán veřejné správy na žádost vlastníka zdroje, a to na základě odborného posudku vypracovaného Ústavem pro hospodářskou úpravu lesa (ÚHÚL).

Sběr semenného materiálu lesních dřevin

V lesním hospodářství je ze zdrojů reprodukčního materiálu sbírán prakticky výhradně semenný materiál, části rostlin jen výjimečně. Sběr se provádí ze stojících stromů (jedle bělokorá), z pokácených stromů (smrk ztepilý, borovice lesní, modřín opadavý, ale i listnáče jako javory, jasan, jilmy, lípy) nebo z opadu (především listnaté dřeviny jako duby a buk lesní). Semenný materiál se sbírá v závislosti na jeho dozrávání, tedy z různých dřevin v různou roční dobu. Zatímco šišky jedle bělokoré se ze stojících stromů trhají v září, šišky smrku ztepilého, borovice lesní nebo modřínu opadavého se buď ze stojících, nebo z pokácených stromů trhají v lednu až březnu. Semenný materiál převážné většiny listnatých dřevin se sbírá z opadu od září do listopadu.

Celý proces nakládání s reprodukčním materiálem lesních dřevin podléhá přísnému dohledu. Ten, kdo s ním nakládá, musí mít pro svoji činnost platnou licenci, udělenou Ministerstvem zemědělství podle zákona č. 149/2003 Sb. Okamžitě po sběru musí osoba, která chce uvést semenný materiál do oběhu, požádat místně příslušný orgán veřejné správy o vydání potvrzení o původu. Zjednodušeně řečeno, potvrzení o původu je jakýmsi technickým průkazem oddílu semenného materiálu, který stvrzuje, že semenný materiál byl získán z uznaného zdroje reprodukčního materiálu a alfanumerickým kódem (např. CZ-2-2B-BK-246‑4-5-V) se uvádí jeho konkrétní původ.

Takto sebraný semenný materiál vybavený potvrzením o původu lze buď vysévat přímo v lesních porostech či lesních školkách (žaludy, bukvice apod.), nebo je nutné ze šišek či plodů vyluštit semena.

Luštění semenného materiálu lesních dřevin

Luštění semenného materiálu je poměrně složitý proces, při kterém se za pomoci tepla a mechanických nástrojů získává semínko ze šišek jehličnanů (smrk ztepilý, borovice lesní, modřín opadavý nebo jedle bělokorá). Luští se i některé listnaté dřeviny, například olše, jeřáby nebo třešně. Výsledkem luštění je čisté semínko příslušné dřeviny, které je možno vysévat. Před expedicí se u semen provádějí ještě laboratorní zkoušky, kdy se testuje klíčivost a čistota semene a energie klíčení. Hodnoty klíčivosti a čistoty jsou jednak podstatné pro stanovení výsevní dávky v lesní školce a zároveň ovlivňují cenu hmotnostní jednotky (kg) vyluštěného osiva. Typickým příkladem luštírny, kde neprobíhá pouze luštění, ale také krátkodobé či dlouhodobé skladování, stratifikace (příprava na výsev) osiva nebo ošetřování semene proti houbovým chorobám, je semenářský závod státního podniku Lesy České republiky v Týništi nad Orlicí. Při dodržení technologie je možné osivo lesních dřevin skladovat až několik desítek let. Vyluštěné osivo je připraveno k přímému prodeji nebo se vrací ke svému majiteli, který si ho nechal vyluštit. Cena osiva se u jehličnatých dřevin pohybuje v řádu tisíců korun za kilogram, u listnatých dřevin obvykle v řádu desítek (např. žaludy) až stovek korun (například bukvice) za kilogram.

Pěstování sadebního materiálu lesních dřevin

Pro výrobu sadebního materiálu lesních dřevin jsou určeny lesní školky. Jde převážně o oplocené plochy velké od několika arů po desítky hektarů. Nezbytnou podmínkou je přítomnost zdroje vody a elektrické energie. Sazenice se pěstují buď na venkovních záhonech, nebo ve fóliovnících či sklenících k tomu uzpůsobených. Na venkovních záhonech se pěstují sazenice jako prostokořenné. Výsev se provádí buď jako řádková síje (listnáče, z jehličnanů borovice a modřín), nebo jako plnosíje (smrk, jedle). Způsobu výsevu odpovídá i další postup výroby. Sazenice pěstované v řádkových síjích se obvykle takto dopěstovávají do výsadbyschopného stavu a jejich kořenový systém se upravuje pouze podřezáváním. Semenáčky z plnosíjí se po jednom až dvou letech vyzvedávají a školkují, tj. přesazují na záhony do řádků, čímž se opět upravuje kořenový systém (stává se bohatším, s větším podílem kořenového vlášení). Jehličnany se obvykle na venkovní plochy vysévají na jaře (v dubnu až počátek května) a listnáče na podzim ihned po sběru. Veškerým semenáčkům a sazenicím musí být od vysetí věnována náležitá péče. Nezbytnými opatřeními jsou pravidelná závlaha, ošetřování proti houbovým chorobám, ochrana proti plevelům.

Samostatnou kapitolou je pěstování sazenic ve fóliovnících, kde se sazenice pěstují jako krytokořenné, tzn. v plastových obalech nebo sadbovačích. Produkce krytokořenného sadebního materiálu je typická pro skandinávské země, především Švédsko, kde tvoří až 90 % celkové produkce sazenic. V několika posledních letech začínají krytokořenné sazenice nabývat na významu i v České republice. Jejich hlavní výhodou je, že jsou vypěstovány do výsadbyschopné podoby za kratší dobu než sazenice prostokořenné a při výsadbě v lesních porostech vykazují vyšší ujímavost. Nevýhodou je jejich vyšší cena.

Doba potřebná pro vypěstování výsadbyschopných sazenic se liší v závislosti na dřevině a způsobu výroby (prostokořenné nebo krytokořenné). Prostokořenný smrk je výsadbyschopný ve 3–4 letech, borovice ve 2 letech, jedle ve 4 letech, listnáče obvykle ve 2 letech. Při správném využití technologie výroby krytokořenného sadebního materiálu ve fóliovnících lze produkční dobu zkrátit na polovinu.

Stejně jako doba produkce se liší i cena výsadbyschopných sazenic. V závislosti na druhu dřeviny, výšce nadzemní části sazenice, věku a způsobu pěstování se pohybuje od 3 Kč u prostokořennné borovice do 15 Kč u krytokořenné jedle. Zcela odlišné jsou ceny poloodrostků a odrostků, tj. sazenic vyšších v prvním případě než 80 cm, v druhém než 120 cm, které se prodávají až za několik desítek korun.

Výsadba sadebního materiálu lesních dřevin v lesních porostech

Veškeré sazenice musí být, stejně jako osivo, vybaveny potvrzením, v němž se uvádí jejich původ. Označení původu je podstatné, abychom mohli určit, ve kterých porostech lze sazenice pro zalesňování použít. Pravidla přenosu semen a sazenic lesních dřevin jsou taxativně popsána ve vyhlášce č. 139/2004 Sb. Česká republika je rozdělena na 41 přírodních lesních oblastí a 9 vegetačních stupňů. Zjednodušeně řečeno, sadební materiál lze použít pouze v přírodní lesní oblasti, z níž pochází, a v oblastech sousedních. Co se týče lesních vegetačních stupňů, které jsou dány určitým rozpětím nadmořské výšky, je možné přenášet sadební materiál mezi 1. a 4. lesním vegetačním stupněm bez omezení a u ostatních pouze ±1 vegetační stupeň nahoru nebo dolů, přičemž lze přenášet sadební materiál mezi 4. a 5. vegetačním stupněm.

Výsadbyschopné sazenice lesních dřevin tedy směřují zpět do oblastí, v nichž bylo sebráno osivo, z něhož jsou vypěstovány, a kruh se uzavírá. Teď již je na generacích lesních hospodářů, aby odbornou výchovou lesních porostů navázali na kvalitní genetický základ a vypěstovali v lesních porostech dříví maximální užitné hodnoty.

Text a snímky Ing. Pavel Češka, vedoucí oddělení lesní výroby VLS ČR, s. p., www.vls.cz