Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Podrobnosti z rozmnožování prakytovců

 |  11. 6. 2009
 |  Vesmír 88, 359, 2009/6

Ještě před nějakými třiceti lety jsme evoluci kytovců znali jen v hrubých obrysech. Dnes míváme často k dispozici kompletní či téměř kompletní kostry i těch nejstarších kytovců a jejich předků, známe detailně jejich fylogenetické vztahy a evoluci morfologických znaků. O způsobu jejich života (např. preferovaném prostředí prakytovců) se dovídáme z izotopů a celkově vzato dnes známe minulost kytovců velmi podrobně. Nedávno se podařilo objevit dvě téměř kompletní kostry nového prakytovce v Pákistánu. Tento kytovec ze středního eocénu s vědeckým jménem Maiacetus inuus byl asi 2,6 metrů dlouhý a dosahoval hmotnosti 280–390 kg. Na základě kostry se usuzuje, že šlo o zvíře žijící převážně ve vodě, rozhodně se nevydávalo na žádné delší suchozemské procházky. Jeho zuby vypovídají o lovu ryb a končetiny pravděpodobně nesly plovací blány. Vědce dále zaujal unikátní nález nenarozeného mláděte v břišní dutině samice, díky němuž jsme získali řadu cenných informací. Předně byla překvapivá poloha nenarozeného jedince, který měl hlavu směřující k porodnímu kanálu. To je pozice typická pro suchozemské savce, zatímco dnešní kytovci začínají plod vypuzovat od ocasu. Hlava přijde na řadu až v závěru porodu, což možná usnadňuje vyplutí mláděte k hladině ve stejném směru s matkou (takže „nezabloudí“), ale hlavně zabrání utonutí mláděte v případě, kdyby plod na nějaký čas uvízl v porodních cestách. Z polohy plodu u fosilního nálezu proto autoři popisu předpokládají porody na souši. Nenarozené mládě bylo patrně nedlouho před porodem a s ohledem k pokročilé mineralizaci zubů se zdá, že majacetus rodil jedno dobře vyvinuté mládě (ostatně tak tomu je i u všech savců příbuzných kytovcům – hrochů a všech ostatních sudokopytníků). Dále se na základě velikosti těla obou koster dospělců a tvaru pánve podařilo odhadnout míru sexuálního dimorfismu – samci byli asi o 12 % větší. Na základě srovnání s mořskými savci víme, že pokud jsou samci nápadně větší než samice, inklinují samci k teritorialitě a harémovému způsobu rozmnožování. Samci pak bojují buď o samice, nebo třeba o vhodné teritorium s bohatou potravní nabídkou či bezpečím před přírodními živly či predátory apod. U tohoto druhu však samec nebyl o tolik větší, takže je pravděpodobnější, že si nemonopolizoval samice ve vhodném teritoriu. Tento předpoklad podporuje i doposud zdokumentovaná fádnost fosilního šelfu dané lokality. (PLoS ONE, 4, 1–20, 2009)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...