Budeme z vody a CO₂ vyrábět palivo?

Nanotechnologie nabízejí materiály nových vlastností a stále nová technická řešení. Takovou nanotechnologií je i využití nanotub (viz též Vesmír 87, 846, 2008/12) z oxidu titaničitého pro přímou konverzi oxidu uhličitého a vodních par na uhlovodíkové palivo za využití slunečního záření. Pracovníci Výzkumného ústavu materiálů na Pensylvánské státní univerzitě připravili nanotuby (průměr 135 nm, délka 40 µm) dopované dusíkem, které v přítomnosti katalytických množství platiny nebo mědi byly schopny z oxidu uhličitého a vody vyrábět směs plynných uhlovodíků, v nichž převládal metan. Fotobuňka o ploše 2 cm², krytá křemenným okénkem a ozařovaná v univerzitním parku slunečním zářením o intenzitě 100 mW/cm², produkovala 160 mikrolitrů plynného paliva podobného zemnímu plynu za hodinu, v přepočtu na 1 g nanotub. Je to dvacetkrát více, než bylo dosud publikováno, ale na nějaké praktické využití je to stále příliš málo. (Nano Lett. 9, 731–737, 2009/2; DOI: 10.1021/nl803258p)