Aktuální číslo:

2018/9

Téma měsíce:

Zde domov můj

Znechuceni lejnem?

 |  9. 4. 2009
 |  Vesmír 88, 215, 2009/4

Odér lejna většinu živočichů odpuzuje. Z těch několika výjimek jsou zřejmě nejznámější hovniválové – brouci podčeledi Scarabeinae (z čeledi vrubounovití) – s více než 5000 druhy. Drtivá většina druhů se živí lejny obratlovců (respektive bakteriemi porůstajícími lejna), nicméně se mezi nimi najde pár výjimek. Ty se potravně specializují na saprofágii, konkrétně se živí hnijícím ovocem, houbami či mrtvolkami bezobratlých živočichů. Z Afriky je známo několik druhů lejnožroutů rodu Onthophagus, kteří jsou přitahováni chemickými látkami, jež vylučují ohrožené mnohonožky k odpuzení predátorů.

Látkami odpuzujícími většinu predátorů jsou deriváty chinonů; 1) pro některé lejnožrouty to však je pozvánka k prostřenému stolu. Ochotně přilétají jak k návnadě ze sekretů mnohonožek, tak k syntetickým přípravkům na bázi chinonu. Výhoda této bizarní speciace je zřejmá – čerstvé mrtvolky mnohonožek, dosud páchnoucí obrannými sekrety, jsou okamžitě konzumovány lejnožrouty, kteří se tak vyhnou silnému soupeření o exkrementy (v tropech se vyskytuje běžně 80 a více druhů vrubounů na jedné lokalitě). Proč však čekat, až mnohonožka, kterou nějaký predátor napadl, poranil a znechuceně opustil, zemře?

Tak zřejmě „uvažovali“ vrubouni druhu Deltochilum valgum, kteří se zaměřili na lov živých mnohonožek. Tento druh obývá nížinné pralesy v Jižní Americe a ve studii zabývající se výzkumem vrubounovitých v Peru dával jako návnadě v pastech přednost živým mnohonožkám, přičemž poraněným dával přednost před neporaněnými i před ostatními druhy potravy. Z „dobrotivého“ požírače exkrementů se vyvinul v „obávaného zabijáka“, který odvleče mnohonožku až desetkrát větší, než je sám. Zajímavé je, že vrubouni D. valgum svou kořist nevalí klasickým vrubounovitým způsobem (couváním se zadníma nohama na kuličce), ale táhnou její tělo za sebou zaháknuté pomocí zvláštně prohnuté holeně posledního páru nohou a prodlouženého krycího štítku (pygidia) na zadečku (obrázek 2). V ústraní poté mnohonožku rozkouskují prodlouženým čelním štítkem (clypeem) s výraznými zoubky, často jí nejdříve odkrojí hlavu. Stejně jako se vrubouni dokážou „servat“ o kuličku, soupeří příležitostně tento druh o svou mnohonožčí kořist.

Tímto způsobem, předjímajícím smrt poraněných mnohonožek, dokázali původní požírači výkalů a shnilotin (koprofágové a saprofágové) změnit potravní preference na lov kořisti s odporným odpuzujícím zápachem. Z lidského hlediska je těžké říci, která potrava je nechutnější, mnohonožky by však zřejmě byly raději, kdyby vrubouni zůstali u výkalů. (Biology Letters, doi: 10.1098/rsbl.2008.0654, 2009; J. Chem. Ecol. 30, 731–740, 2004; Coleopt. Bull. 52, 174–178, 1998)

Poznámky

1) Jde např. o 2-methyl-1,4-benzochinon a 2-methoxy-3-methyl-1,4-benzochinon.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan H. Tuf

Ivan Hadrián Tuf, Ph.D., (*1974) vystudoval Přírodovědeckou a Filozofickou fakultu UP v Olomouci, kde se na katedře ekologie a životního prostředí zabývá studiem půdní fauny.

Doporučujeme

Člověk býložravcem

Člověk býložravcem uzamčeno

František Vyskočil  |  3. 9. 2018
Z dvaceti aminokyselin, které naše tělo potřebuje k vytváření životně důležitých bílkovin, si asi osm neumí vyprodukovat samo. Ještě pár vitaminů...
„Archetyp“ pražské kavárny

„Archetyp“ pražské kavárny

Pavel Janoušek  |  3. 9. 2018
Krásnou literaturu lze číst z mnoha důvodů: ze školní povinnosti, pro zábavu i z potřeby vstoupit při četbě do dialogu s někým, kdo mi může...
Století Československa

Století Československa uzamčeno

Jitka Rychtaříková  |  3. 9. 2018
První světová válka za sebou nechala celosvětovou spoušť, v níž vyhasly miliony životů. Ačkoliv přímé vojenské ztráty v Českých zemích (Čechách,...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné