Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Ropuší jedy

Halucinogeny, o nichž psal už Shakespeare
 |  9. 4. 2009
 |  Vesmír 88, 223, 2009/4

Žáby (Anura) se řadí mezi pasivně jedovaté živočichy. Jejich jed je produkován exokrinními jedovými žlázami, které jsou rozmístěny nepravidelně v kůži celého těla, zejména však na hřbetě a horní části hlavy. Hlenovité sekrety těchto žláz chrání žáby před mikrobiálními a houbovými infekcemi a značná jedovatost přítomných látek, spojená s jejich hořkou chutí, jim skýtá pasivní ochranu před predátory. Antimikrobiální a antifungální aktivitu sekretu zajišťují krátké peptidy, toxicitu sekretu zejména živočišné alkaloidy nebo srdeční glykosidy.

Čeleď ropuchovitých (Bufonidae) zahrnuje několik rodů žab známých jako ropuchy. U nás žijí tři druhy: ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis) a ropucha krátkonohá (Bufo calamita). Ropucha obecná (viz obrázek 1) je u nás nejběžnější, vyskytuje se na celém území České republiky. Dává přednost smíšeným lesům a většinu života tráví na souši, s výjimkou krátkého období rozmnožování na jaře. Ropucha zelená je druhem typicky vázaným na stepní ekosystémy a ideální podmínky k svému životu nachází v zemědělské krajině v teplejších oblastech. V České republice je ropucha krátkonohá kriticky ohroženým druhem a v Bernské konvenci je zařazena mezi druhy přísně chráněné. Největší z ropuch je ropucha obrovská (Bufo marinus), která je domovem v Jižní a Střední Americe. Dospělé žáby mají velikost 12 až 15 cm, ale byly nalezeny exempláře velké kolem 40 cm s váhou asi 2,5 kg. Ropucha obrovská je velmi žravá a v druhu potravy nevybíravá. Byla proto uměle vysazována v mnoha oblastech celého světa, aby pomohla likvidovat přemnožené škůdce. Sama se však stala nevítaným škůdcem a dnes s ní vede boj řada zemí.

Do Austrálie byla ropucha obrovská přivezena v roce 1935, aby bojovala s broukem Dermolepida albohirtum, škůdcem třtinových plantáží. Rychle se však rozmnožila a stala se nebezpečím pro domácí živočichy. Její populace se odhaduje na 200 milionů, stále roste a expanduje do dalších oblastí. Největším rizikem pro ekosystém je požírání jedovatých ropuch zdejšími predátory. S příchodem ropuch byl zaznamenán početní pokles populace kunovce severního (Dasyurus hallucatus), hadů, varanů i krokodýlů.

Látkami odpovědnými za jedovatost ropuch jsou především steroidní glykosidy a steroidní alkaloidy. Klinický průběh otravy je obdobný jako u otravy steroidními glykosidy náprstníků (druhů rodu Digitalis). Při požití jedu se nejprve projeví místní podráždění zažívacího ústrojí, později zvracení a průjmy. Zpomalí se pulz, srdeční činnost začne být nepravidelná, dýchání je obtížné a mohou se objevit poruchy vidění. Následují halucinace, hučení v uších, bolesti hlavy a závratě. Smrt nastává v důsledku zástavy srdce. Nejdéle známým steroidním alkaloidem ropušího jedu je bufotoxin (viz obrázek 2), jehož střední smrtná dávka pro myš je 0,4 mg/kg. Smrtelná dávka pro dospělého člověka se odhaduje na 10 až 15 mg. V ropuším jedu se bufotoxin vyskytuje v množství asi 1 %, takže dávka, která může usmrtit člověka, je obsažena přibližně v 1 g hlenovitého sekretu.

Další součástí ropušího jedu jsou indolové alkaloidy. Nejznámější z nich, bufotenin, halucinogen s psychotropním účinkem, je rovněž přítomen i v některých rostlinách. Obsah bufoteninu v ropuším jedu může být až 4,7 %. Jeho halucinogenní dávka je 0,05 mg/kg váhy (3,5 mg pro 70 kg vážícího člověka), což odpovídá necelému 0,1 g ropušího sekretu. Účinek bufoteninu na člověka je stejný jako účinek LSD nebo psilocybinu.

Halucinogeny mají mezi drogami výjimečné postavení. U zdravého člověka vyvolávají psychické změny, poruchy vnímání a nálady, zasahují do cítění a myšlení. Jejich zvláštností je, že selektivním způsobem tlumí některé procesy v nervovém systému, což vede k zostření smyslů až k nadnormální úrovni. Zostřené vnímání pak nabízí pestrou směsici tvarů, vůní a chutí. Intoxikovaný má často dojem, že chápe skrytá tajemství běžně používaných předmětů. Halucinace mají podobu barevných, bohatě strukturovaných vizí a snových krajin, často se v nich vyskytují bizarní tvary. Obliba halucinogenů je velká, a tak není divu, že pozornosti narkomanů neušly ani halucinogenní ropuchy.

V osmdesátých letech minulého století se ve Spojených státech rozšířilo kouření cigaret s obsahem usušené ropuší kůže. Novinkou poslední doby je olizování živých ropuch, což je spojeno nejen s konzumací drogy, ale i s nutností překonat odpor k tomuto obojživelníkovi. Konzumace drogy je tedy spojena s „adrenalinovým sportem“. Předmětem zájmu evropských narkomanů je ropucha obecná a zelená, v Americe je k tomuto účelu využívána nejčastěji ropucha coloradská (Bufo alvarius). Použití ropuchy jako zdroje halucinogenů však není nové. Jed ropuch byl odnepaměti složkou čarodějnických receptur a zmínku o něm najdeme i v Macbethovi od W. Shakespeara.

Bufotenin a některé další dimethylované deriváty indolu (N,N-dimethylserotonin, N,N-dimethyltryptamin apod.) byly nalezeny také u lidí s různými formami psychózy. Halucinogenní indolové alkaloidy mohou za určitých okolností vznikat přímo v mozku jako endogenní metabolity neurotransmiteru serotoninu a být příčinou některých psychických poruch, například schizofrenie.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie
RUBRIKA: Glosy

O autorech

Jiří Patočka

Josef Frynta

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...