Námluvy inií

Dnes už bezpečně víme, že kytovci jsou nejbližšími příbuznými hrochů, a tedy vnitřní skupinou sudokopytníků. Na základě toho si nově uvědomujeme, které znaky jsou pro ně opravdu unikátní. Kytovci jsou vlastně jediní čistě masožraví sudokopytníci (!), ale třeba nárazy hlavou mezi samci většiny linií kytovců jsou v souladu s vnímáním sudokopytníků jako „trkavých“ zvířat (souboje jelenů, turovitých a třeba i prasat).

Nedávno bylo u kytovců popsáno další zvláštní chování, a to dvoření u jihoamerických sladkovodních inií. Jak je obvyklé, dvoří se samci samičkám, ale samci inií navíc pomalu vynášejí v dlouhých čelistech k hladině rostliny, větve, hrudky hlíny nebo menší kameny. Následně je buď upustí, nebo jimi udeří o vodní hladinu, což má patrně na jedné straně okouzlit samice a na straně druhé odradit konkurenčního samečka.

Dosavadní pozorování naznačují, že tyto námluvy předvádějí samci nejraději v přítomnosti více samiček a že se těmito pomůckami nikdy samci neuhodí navzájem. Zatím nevíme, jestli se podobné chování objevuje ještě u jiných druhů kytovců. Nedávno byli sice v australských vodách pozorováni delfíni skákaví při nošení kousků mořských hub, ale bylo to interpretováno jako způsob ochrany proti predátorům nebo matení lovené potravy. (Biology Letters 4, 243–245, 2008)