Aktuální číslo:

2021/4

Téma měsíce:

Město

Obří améba

 |  13. 3. 2009
 |  Vesmír 88, 146, 2009/3

Améby (měňavky) jsou jednobuněční živočichové obývající především bahnité vody a vlhkou půdu. České jméno si vysloužily proměnlivým tvarem svého těla. Některé měňavky jsou symbionty či parazity v tělech živočichů. Jsou heterotrofní a živí se fagocytózou. Svými panožkami obejmou bakterii, drobného prvoka nebo řasu, uzavřou je ve svém jednobuněčném těle, zahubí je a stráví. Lze je snadno pozorovat pod mikroskopem, měňavka velká (Amoeba proteus) totiž dorůstá velikosti až 1 mm, měňavka bahenní (Pelomyxa palustris) dokonce 4 mm.

Úplného obra mezi měňavkami objevily nedávné podmořské výpravy ve východní části Baham, v Arabském moři i jinde. V hloubkách od 800 až do 1700 metrů byly na bahnitém dně nalezeny améby o průměru 4 cm. Svým tvarem a velikostí připomínají velkou bobuli hroznového vína. Protože při pohybu zanechávají na dně slizové cestičky, považovali je biologové nejprve za neznámý druh plžů. Genetické testy však prokázaly, že jde o amébu rodu Gromia, a posléze dostala jméno Gromia sphaerica. Améby tohoto rodu jsou hojně rozšířené v moři i ve sladkých vodách, ale jejich výskyt v tak velkých hloubkách biology překvapil, o velikosti ani nemluvě.

Objev obrovského jednobuněčného organizmu, jakým je Gromia sphaerica, otevřel řadu otázek. Jednou z nich je, zda podobné améby nemohou být klíčem k záhadným fosilním stopám po pohybujících se organizmech. Stáří těchto zkamenělin je podle všeho 1,8 miliardy let, přitom podle dosavadních teorií se mnohobuněční živočichové vyvinuli až během kambrijské exploze (před 530 miliony let). Kdybychom předpokládali, že tyto stopy zanechaly obří jednobuněčné organizmy, znamenalo by to výraznou podporu dosavadní uznávané hypotézy. (Current Biology 18, 1849–1854, 2008/23)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Spočítat to covidu

Spočítat to covidu

Martin Šmíd  |  5. 4. 2021
Představte si, že jste starosta středně velkého města a že ve vašem městě propukne epidemie. Musíte rozhodnout, co proti ní udělat. Na jedné...
Turbo-venkovy

Turbo-venkovy

Radan Haluzík  |  5. 4. 2021
Jak bude při současném tempu globalizace vypadat zapadlý venkov naší planety v budoucnosti, řekněme za čtvrt století? Ony vesničky ztracené vysoko...
Bublina českých dějin

Bublina českých dějin

Jan Urban  |  5. 4. 2021
„V otázkách tak důležitých může býti a jest zajisté stanovisko různé. Avšak domníváme se, že myšlenky právě projevené už pro svou přímosť a...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné