Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Obří améba

 |  13. 3. 2009
 |  Vesmír 88, 146, 2009/3

Améby (měňavky) jsou jednobuněční živočichové obývající především bahnité vody a vlhkou půdu. České jméno si vysloužily proměnlivým tvarem svého těla. Některé měňavky jsou symbionty či parazity v tělech živočichů. Jsou heterotrofní a živí se fagocytózou. Svými panožkami obejmou bakterii, drobného prvoka nebo řasu, uzavřou je ve svém jednobuněčném těle, zahubí je a stráví. Lze je snadno pozorovat pod mikroskopem, měňavka velká (Amoeba proteus) totiž dorůstá velikosti až 1 mm, měňavka bahenní (Pelomyxa palustris) dokonce 4 mm.

Úplného obra mezi měňavkami objevily nedávné podmořské výpravy ve východní části Baham, v Arabském moři i jinde. V hloubkách od 800 až do 1700 metrů byly na bahnitém dně nalezeny améby o průměru 4 cm. Svým tvarem a velikostí připomínají velkou bobuli hroznového vína. Protože při pohybu zanechávají na dně slizové cestičky, považovali je biologové nejprve za neznámý druh plžů. Genetické testy však prokázaly, že jde o amébu rodu Gromia, a posléze dostala jméno Gromia sphaerica. Améby tohoto rodu jsou hojně rozšířené v moři i ve sladkých vodách, ale jejich výskyt v tak velkých hloubkách biology překvapil, o velikosti ani nemluvě.

Objev obrovského jednobuněčného organizmu, jakým je Gromia sphaerica, otevřel řadu otázek. Jednou z nich je, zda podobné améby nemohou být klíčem k záhadným fosilním stopám po pohybujících se organizmech. Stáří těchto zkamenělin je podle všeho 1,8 miliardy let, přitom podle dosavadních teorií se mnohobuněční živočichové vyvinuli až během kambrijské exploze (před 530 miliony let). Kdybychom předpokládali, že tyto stopy zanechaly obří jednobuněčné organizmy, znamenalo by to výraznou podporu dosavadní uznávané hypotézy. (Current Biology 18, 1849–1854, 2008/23)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné