Ad Překvapení v posteli

Proč jsou lidé u nás většinou tak zaujatí proti hadům, aniž o nich cokoliv vědí? Jsou země, ve kterých lidé chovají určité druhy hadů záměrně jako domácí užitková zvířata, někdy i jako hlídače. Sama jsem si držela po několik let 1–3 exempláře hroznýše královského (Boa constrictor) a mohu potvrdit, že jsou to tvorové vlídní, příchylní a velmi, velmi milí. Všichni moji návštěvníci, kteří přicházeli s obecně tradovanými předsudky, že jsou slizcí, nebezpeční, odporní, odcházeli se žádostí o další návštěvu a neradi se s tím tvorem loučili. Já ostatně taky, když mi časem životní podmínky zabránily v dalším držení. Ale když jsem svou Dalilu navštívila, ta hadice mě ještě poznala a nechtěla se pak se mnou rozloučit, držela mě kolem krku a ramen – měřila v té době už 3 metry a vážila 10 kilo, moc ji tam krmili. Sama jsem dbala na mírné brzdění růstu svých hadů omezováním potravy, dávala jsem vždycky 1 krysu nebo morče po svléknutí kůže.

Proč to píši: Nelíbí se mi praxe bojovat na sídlištích proti hlodavcům pomocí jedů. Podzemní prostory činžáků jsou dostatečně teplé, aby tam takový hroznýš nebo krajta přezimovali a určitě by ekologicky omezili populace potkanů, krys apod. nejméně tak, jako otrávené návnady, na které často doplácí i nějaký ten domácí miláček. Možná také, kdoví, by si poradili i s nezničitelnými holuby v nepřístupných podkrovích starých velkých budov líp než poštolky. To se ví, sem tam by mohl takový had záchodovým potrubím navštívit i horní obytná poschodí (a mít jiný názor na to, zda je vhodné držet v bytě křečka), ale při správném postoji lidí k těmto plazům by namístě bylo spíš nadšení než děs. Ovšemže by tu bylo jisté nebezpečí, že mezi hady také mohou propuknout epidemie různých infekcí, ale to by byla otázka na veterináře, kterak tomu čelit či předejít. Bylo by obtížné držet si volně tyhle teplomilné hady v nemovitostech, kde by nenašli bez pomoci člověka v zimě bezmrazou prostoru, ale v takových panelácích by to neměl být problém. Užovky, hadi našeho zeměpásu, jsou stejně miloučké, ale na víc než na myš, zlaté rybičky, žabky nebo jejich pulce v zahradním jezírku nestačí. Do velkých domů bych doporučovala velké konzumenty.

Celkově vůbec žasnu, že se dnešní lidé nestarají dostatečně o ekologický boj proti svým (není totožné s všeobecným) škůdcům v přírodě, proč používají např. jedovaté prostředky proti mandelince bramborové (když už rozorali křepelkám meze) a nezkusí na ni pustit krocany, proč jedy proti plžům a mšicím, když na plže do zahrady stačí jeden ježek (řekne rukulíbám a přivede si brzy partnerku) a na mšice, když už nechcete čekat jednu sezonu na generaci slunéček, které se vám loni podařilo zlikvidovat postřikem proti mšicím, lihovarnické nevhodné frakce, vylévané běžně v lihovarech do kanálu – asi za tím stojí lobby výrobců chemických prostředků.

V tom ekologickém boji se musí samozřejmě počítat i s tím, že žádný predátor nevyhubí své zoologické příslušnosti kořist úplně – chemie to taky stejně nedokáže, přírodní rovnováha žádá, aby pramen potravy nevyschl, takže vždycky něco málo těch hlodavců nebo plžů zůstane, pokud predátor nemá možnost táhnout za kořistí jinam; v tom případě vyčistí loviště dokonale a vrátí se, až se biologický tlak postará o zaplnění vzniklé mezery.