Původ echolokace netopýrů dosud nedořešen

Vědci potřebovali sto let pozorování a pokusů, než uvěřili tomu, že se netopýři orientují ultrazvukem (echolokací). Když už tuto myšlenku přijali, uvěřili, že se tento fascinující jev odvíjí od společného předka (má monofyletický původ). Na základě stavby těla byli totiž netopýři děleni na dva podřády – plodožravé neecholokující kaloně (Megachiroptera) a v zásadě hmyzožravé echolokující pravé netopýry (Microchiroptera). Ovšem ouha, i zde zamíchala kartami molekulární fylogenetika, která rozdělila řád netopýrů na jiné dva podřády (Vesmír 77, 450, 1998/8) – kaloně s vrápencovitými v širokém taxonomickém smyslu (Yinpterochiroptera) a všechny ostatní (Yangochiroptera). V důsledku toho se náhle vynořila otázka: Ztratili kaloni echolokaci, nebo ji nikdy neměli?

Tady by měla pomoci molekulární fylogenetika, když naši představu tak zkomplikovala. Ovšem echolokace je složitý proces, zahrnující tři mechanismy – schopnost vydat vysokofrekvenční echolokační hlas, slyšet vysokofrekvenční ozvěnu a umění to interpretovat dohromady. O molekulárním průběhu těchto procesů toho bohužel doposud mnoho nevíme.

G. Li a jeho kolegové z Univerzity v Šanghaji se zaměřili na dva geny, o nichž se dá předpokládat, že v echolokaci budou hrát roli. Jde o FoxP2, který se u savců podílí na schopnosti vokalizovat, a Prestin, který určuje citlivost kochleárního aparátu ve vnitřním uchu. A ty podaly protichůdné výsledky. Exon 17 genu FoxP2 u kaloňů v porovnání s vrápenci, ostatními netopýry (Yangochiroptera), ale i ostatními savci ukazuje, že kaloni nikdy schopnost echolokace neměli, kdežto exon 7 téhož genu svědčí pro opak. A celá kódující oblast genu Prestin spojuje dohromady echolokující netopýry, kdežto kaloni vycházejí jako základní skupina, která schopnost echolokace neměla nikdy. Je však otázka, zda nejde spíše o sbližování na molekulární úrovni, což by naznačovala délka jednotlivých větví stromu. Navíc pokud byly analyzovány jen aktivní skupiny aminokyselin v transmembránových oblastech, potvrdila se opět špatná klasifikace echolokace.

Zase nevíme, jak to bylo! Při zjišťování původu echolokace u netopýrů tak bude třeba blíže zkoumat komplex genů zapojujících se do echolokace a udělat rozsáhlejší analýzu. (Trends in Ecology and Evolution 24, 351–354, 2009/7)