Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Původ echolokace netopýrů dosud nedořešen

 |  10. 12. 2009
 |  Vesmír 88, 769, 2009/12

Vědci potřebovali sto let pozorování a pokusů, než uvěřili tomu, že se netopýři orientují ultrazvukem (echolokací). Když už tuto myšlenku přijali, uvěřili, že se tento fascinující jev odvíjí od společného předka (má monofyletický původ). Na základě stavby těla byli totiž netopýři děleni na dva podřády – plodožravé neecholokující kaloně (Megachiroptera) a v zásadě hmyzožravé echolokující pravé netopýry (Microchiroptera). Ovšem ouha, i zde zamíchala kartami molekulární fylogenetika, která rozdělila řád netopýrů na jiné dva podřády (Vesmír 77, 450, 1998/8) – kaloně s vrápencovitými v širokém taxonomickém smyslu (Yinpterochiroptera) a všechny ostatní (Yangochiroptera). V důsledku toho se náhle vynořila otázka: Ztratili kaloni echolokaci, nebo ji nikdy neměli?

Tady by měla pomoci molekulární fylogenetika, když naši představu tak zkomplikovala. Ovšem echolokace je složitý proces, zahrnující tři mechanismy – schopnost vydat vysokofrekvenční echolokační hlas, slyšet vysokofrekvenční ozvěnu a umění to interpretovat dohromady. O molekulárním průběhu těchto procesů toho bohužel doposud mnoho nevíme.

G. Li a jeho kolegové z Univerzity v Šanghaji se zaměřili na dva geny, o nichž se dá předpokládat, že v echolokaci budou hrát roli. Jde o FoxP2, který se u savců podílí na schopnosti vokalizovat, a Prestin, který určuje citlivost kochleárního aparátu ve vnitřním uchu. A ty podaly protichůdné výsledky. Exon 17 genu FoxP2 u kaloňů v porovnání s vrápenci, ostatními netopýry (Yangochiroptera), ale i ostatními savci ukazuje, že kaloni nikdy schopnost echolokace neměli, kdežto exon 7 téhož genu svědčí pro opak. A celá kódující oblast genu Prestin spojuje dohromady echolokující netopýry, kdežto kaloni vycházejí jako základní skupina, která schopnost echolokace neměla nikdy. Je však otázka, zda nejde spíše o sbližování na molekulární úrovni, což by naznačovala délka jednotlivých větví stromu. Navíc pokud byly analyzovány jen aktivní skupiny aminokyselin v transmembránových oblastech, potvrdila se opět špatná klasifikace echolokace.

Zase nevíme, jak to bylo! Při zjišťování původu echolokace u netopýrů tak bude třeba blíže zkoumat komplex genů zapojujících se do echolokace a udělat rozsáhlejší analýzu. (Trends in Ecology and Evolution 24, 351–354, 2009/7)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Simona Poláková

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné