Dovedeme chránit kriticky ohrožené ptáky?

V posledních letech vynalezla světová ochrana přírody poměrně důmyslný systém, jímž lze vyjádřit, jak jsou jednotlivé druhy ohroženy. Stupeň ohrožení se hodnotí podle několika kritérií, z nichž část je založena na expertních znalostech a část na matematickém modelování pravděpodobnosti vymírání jednotlivých druhů. Zařazení druhu do příslušné kategorie ohrožení se přizpůsobuje aktuálnímu plnění kritérií. Pokud druh splňuje alespoň jedno kritérium pro zařazení do kategorie vyššího ohrožení, je tam ihned přeřazen – a naopak. U ptáků směřovala v letech 1988 až 2004 většina přesunů z kategorie nižšího ohrožení do kategorie vyšší. Výjimkou byly druhy kriticky ohrožené. Ty představují nejzranitelnější skupinu ptáků. Pokud se životní podmínky nezlepší, čeká příslušníky této skupiny vymření. Je proto zajímavé, že ve srovnání s přesuny mezi ostatními kategoriemi byl počet druhů přeřazených z kriticky ohrožených mezi vymřelé nečekaně malý. Větší počet druhů byl naopak přesunut na nižší stupeň ohrožení. Výsledek lze vysvětlit tím, že se ochrana přírody přednostně zaměřuje právě na druhy, které se ocitly před vyhynutím, kdežto ochranu méně ohrožených druhů již pravděpodobně zvládá hůře. (Conservation Biology 22, 417–427, 2008)