Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Haterie novozélandská – rychlá molekulární evoluce u živé fosilie?

 |  7. 8. 2008
 |  Vesmír 87, 503, 2008/8

Haterie novozélandská (Sphenodon punctatus), tuatara, je 50 až 80 cm velký noční ještěr, žijící jen na Severním ostrově Nového Zélandu. Celá evoluční větev byla považována za vyhynulou. Pochází z prastarého řádu plazů, který byl hojně rozšířen v druhohorách, ale dnes má už jen dva žijící zástupce. Haterie se zřejmě nezměnila od dob dinosaurů. Její anatomická stavba je primitivní, například jí zůstala zachována hřbetní struna (chorda dorsalis). Rozhodně je haterie po všech stránkách zvláštní tvor. Tělesnou teplotu má jen kolem 12 °C. Její metabolizmus je velmi pomalý. Při pohybu se nadechne osmkrát za minutu, ale v klidu jen jednou za hodinu. Pohlavní dospělosti dosahuje až v 15 letech a dožívá se možná i více než 100 let. Vejce klade jednou za dva až pět let. Její zvláštností je také zachovalé třetí (temenní) oko. Není proto divu, že je haterie považována za typickou „živou fosilii“.

Nečekané výsledky přineslo studium jejího genomu. Když tým biologů z Univerzity v Aucklandu analyzoval její DNA a výsledky srovnával se vzorky odebranými ze zbytků fosilií starých 650 až 8000 let, pozastavil se nad tím, že odhadnutá frekvence mutací byla 1,37 párů bází za milion let, zatímco průměr je 0,2 za milion let. Tato „živá zkamenělina“ se vyvíjí desetkrát rychleji než většina jiných tvorů! Ze „zkameněliny“ se vyklubal obratlovec s nejrychlejší evolucí. Toto zjištění by mělo pobídnout biology k tomu, aby se zamysleli, zda rychlost anatomické evoluce koreluje s evolucí molekulární. Konzervativitu anatomie haterie nové výsledky nijak nezpochybňují. (Trends in Genetics 24, 106–109, 2008/3, DOI: 10.1016/j.tig.2007.12.002)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné