Haterie novozélandská – rychlá molekulární evoluce u živé fosilie?

Haterie novozélandská (Sphenodon punctatus), tuatara, je 50 až 80 cm velký noční ještěr, žijící jen na Severním ostrově Nového Zélandu. Celá evoluční větev byla považována za vyhynulou. Pochází z prastarého řádu plazů, který byl hojně rozšířen v druhohorách, ale dnes má už jen dva žijící zástupce. Haterie se zřejmě nezměnila od dob dinosaurů. Její anatomická stavba je primitivní, například jí zůstala zachována hřbetní struna (chorda dorsalis). Rozhodně je haterie po všech stránkách zvláštní tvor. Tělesnou teplotu má jen kolem 12 °C. Její metabolizmus je velmi pomalý. Při pohybu se nadechne osmkrát za minutu, ale v klidu jen jednou za hodinu. Pohlavní dospělosti dosahuje až v 15 letech a dožívá se možná i více než 100 let. Vejce klade jednou za dva až pět let. Její zvláštností je také zachovalé třetí (temenní) oko. Není proto divu, že je haterie považována za typickou „živou fosilii“.

Nečekané výsledky přineslo studium jejího genomu. Když tým biologů z Univerzity v Aucklandu analyzoval její DNA a výsledky srovnával se vzorky odebranými ze zbytků fosilií starých 650 až 8000 let, pozastavil se nad tím, že odhadnutá frekvence mutací byla 1,37 párů bází za milion let, zatímco průměr je 0,2 za milion let. Tato „živá zkamenělina“ se vyvíjí desetkrát rychleji než většina jiných tvorů! Ze „zkameněliny“ se vyklubal obratlovec s nejrychlejší evolucí. Toto zjištění by mělo pobídnout biology k tomu, aby se zamysleli, zda rychlost anatomické evoluce koreluje s evolucí molekulární. Konzervativitu anatomie haterie nové výsledky nijak nezpochybňují. (Trends in Genetics 24, 106–109, 2008/3, DOI: 10.1016/j.tig.2007.12.002)