Tajemství mayské modři

Mayové používali na zdobení svých nástěnných maleb a keramiky zvláštní blankytnou modř, která po celá léta fascinovala vědce svými jasnými barvami a svou stálostí. Modrá barviva jsou obvykle nestálá, ale tajemný mayský pigment zůstává stále sytý, a to i navzdory klimatickým podmínkám severního Yucatanu, kde suchá a mokrá období bývají doprovázena prudkými hurikány. Modrá barva byla u Mayů považována za posvátnou a pokrývali jí nejen těla božstev, ale i těla rituálních obětí.

Chemikům a archeologům z Texaské univerzity v El Pasu se zřejmě podařilo tajemství tohoto barviva odhalit. Pomohlo jim k tomu studium misky z depozit muzea, která byla kdysi vylovena z posvátné studny v Chichén Itzá, v níž bylo barvivo připravováno. Miska obsahovala zbytky kopálu a jakési hmoty, která byla identifikována jako směs indiga s minerálem zvaným palygorskit (nebo také attapulgit). Jde o jílovitý minerál používaný jako sorbent, iontoměnič a molekulové síto. Pevně váže ve své struktuře nízkomolekulární látky, což je zřejmě příčinou vynikající stálosti mayské modři. Indigo je v tomto materiálu uvězněno tak pevně a spolehlivě, že jej nenarušil ani čas, ani rozmary počasí. (J. Inorg. Biochem. 101, 1958–1973, 2007/11–12)