Nejasnosti kolem lachtanů ušatých

Lachtan ušatý ¹⁾ (Eumetopias jubatus), žijící v severním Tichém oceánu, nám mizí před očima. Zatímco v šedesátých letech žil v celkovém množství kolem 250 000 jedinců, dnes ho je jen 45 000. Aby se mu však mohlo pomoci, bylo by třeba znát příčinu početního propadu. Na nedostatek zájmu či prostředků si tento druh stěžovat nemůže – za posledních 16 let bylo na jeho výzkum věnováno 190 milionů dolarů a těšil se pozornosti nejen ochranářů, ale např. i politiků. A co je výsledkem tohoto zájmu? 325stránkový „akční plán“ na ochranu lachtana ušatého, který nic nevysvětluje. Dodnes totiž nevíme, co vlastně se lachtanům ušatým děje zlého. Mohou mizet kvůli změně klimatu (např. se mohla změnit bilance oceánských vod různě bohatých živinami), kvůli kosatkám (ty se mohly přeorientovat na lachtany po ústupu velrybářství, jehož „odpad“ kosatkám poskytoval snadnou kořist), nebo kvůli vysokému výlovu ryb ve světových oceánech. Zdá se, že na nezdaru dosavadního bádání se podílejí dva hlavní faktory. Jednak je značný problém prokázat přímou souvislost úbytku lachtanů se sledovanými parametry (ryb sice ubývá, ale nevíme, jak moc se to projevuje na lachtanech), jednak je výzkum omezován fanatickými „ochránci přírody“. Ti se totiž ostře postavili nejen proti uspávání a značení mladých lachtanů, ale také proti odběru jejich krve a jiných tkání. Představa, že zvíře budeme ve volné přírodě hýčkat a raději ho nebudeme ani pozorovat, abychom ho snad nerušili, je naivní. Pro uchování rozmanitosti přírody je nezbytný aktivní přístup, založený nejen na „konzervaci“ nynějšího stavu, ale i na zkušenostech se zvířaty např. ze zoologických zahrad a na znalostech volně žijících populací. Úsilí nezkřivit lachtanovi ani chloupek ho může výhledově odsoudit k záhubě. Naštěstí se bez ohledu na naše neznalosti u tohoto lachtana začínají na některých místech spontánně zvyšovat stavy. (Science 320, 44–45, 2008)