Palác Euro, Praha

Dnes už si sotvakdo vzpomene, že vznik Paláce Euro na dolním konci Václavského náměstí provázely v devadesátých letech minulého století ostré názorové střety architetků a památkářů. Hned po svém dokončení v roce 2002 získal několik významných ocenění: cenu v kategorii novostavba Grad Prix Obce architektů, čestné uznání Ceny Piranesi a v roce 2003 se dostal mezi finalisty Evropské ceny za současnou architekturu / Mies van der Rohe Award.

Exponovaná parcela na území městské památkové rezervace byla volná více než dvacet let, třípodlažní dům, který tu kdysi stával, byl v sedmdesátých letech 20. století demolován kvůli stavbě stanice metra Můstek. Již první studie Martina Kotíka a jeho kanceláře OmicronK z roku 1997 předpokládaly, že uliční fronta bude s ohledem na charakter celého náměstí, které je vlastně městským bulvárem, zakončena domem s „věží“ či věžovou nástavbou, jak je na nárožích Václavského náměstí obvyklé. Rozpoutala se debata o tom, co je věž a co je jen nástavba a jak vysoká smí být. Kauza „věže na náměstí“ byla jednou z nejobšírnějších veřejných debat o současné architektuře v českém prostředí v devadesátých letech. Diskuse na stránkách odborného i běžného denního a společenského tisku odrážela převažující konzervativizmus a opatrnost zdejší památkové péče. Většina publikovaných názorů vyjadřovala typické „ano, ale“ s různou mírou podmíněnosti. Kotíkův tým vypracoval několik variant návrhu a jedna z nich byla konečně schválena k stavebnímu povolení. Na konci roku 1999 se nicméně investor obrátil na kancelář DaM s nabídkou na hledání nové architektonické podoby domu. DaM souhlasili za podmínky, že jejich tým a OmicronK uzavřou dohodu o spoluautorství. V roce 2000 vypracovali studii pozměněného řešení, která byla kladně přijata investorem i odborem památkové péče magistrátu, a posléze byli pověřeni provedením projektu.

Palác Euro stojí na parcele trojúhelníkového tvaru, která uzavírá na západní straně Václavské náměstí. Navazuje na významné modernistické budovy z první poloviny 20. století, palác Astra a obchodní dům Baťa. Architekti DaM oblékli novostavbu do transparentního skleněného pláště, jehož křivka zabaluje celou budovu a vymezuje její vnější hranice. Do zdvojeného pláště jsou vloženy dva hranoly, z nichž jeden převyšuje obvodový plášť a vytváří tak v nejvyšších dvou podlažích nárožní „věž“. Mezi oběma vrstvami fasády jsou zlaté nastavitelné lamely, které dodávají domu proměnlivý, mihotavý vzhled. Fluidní obal domu sugeruje pocit, jako bychom mohli nahlédnout do jeho útrob: to je však jen iluze, interiér je před zraky kolemjdoucích dobře chráněn, dvojitý plášť poskytuje řadu možností jak nastavit jeho propustnost. Spíš uvidíme na fasádě odraz okolí, obrysy protějších domů a nebe. Jako na monitoru počítače se tu setkávají různé obrazy a překrývají se navzájem: život uvnitř budovy a fasáda protějšího domu. V noci osvětlený dům opět simuluje svou nehmotnost, když září jako měňavý hranol zlatavého světla. Hmota jako by se stávala svou vlastní iluzí: svůdný povrch domu je výrazem jeho nesnadno uchopitelné existence. Dům vystupuje a zase mizí jako filmová celebrita: přitom odráží proměnlivost současného světa velice jednoduchými prostředky bez sofistikovaných technologií. Místo ostrého světla blikajících neonů a LED obrazovek na Ginze nebo Times Square se v Praze rozlévá elegantní zlatavá záře Starého světa.

Podrobněji o ateliéru DaM viz Vesmír 84, 366, 2005/6, kde je také jeden snímek Paláce Euro.