Kříženci na křižovatce

U ptáků bývá páření s příslušníkem jiného druhu téměř vždycky nevýhodné. Potomci z těchto svazků se vyznačují nižší životaschopností a často i sterilitou. Jednou z nejnáročnějších fází ptačího životního cyklu je tah a má se za to, že právě během něj mezidruhoví kříženci umírají. Směr tahu, který příslušníky ptačího druhu vede do oblasti, kde je pro ně nejvýhodnější strávit zimu, bývá geneticky fixován, a tedy předáván dalším generacím. Proto se předpokládalo, že se kříženci dvou druhů s odlišnými zimovišti během tahu dostanou na nějakou „střední cestu“, která je přivede do záhuby… Ukázalo se však, že alespoň u lejsků bělokrkých a černohlavých to neplatí. Každý z nich sice zimuje v jiné části afrického kontinentu, avšak jejich kříženci táhnou do téže oblasti jako lejsci černohlaví. A jak ukazují dlouhodobé údaje o jejich meziročním přežívání, nejsou na tom kříženci hůře než rodičovské druhy. Alela pro směr tahu lejska černohlavého je zřejmě u kříženců dominantní, a tak na křižovatce mezi západní a východní Afrikou neváhají a odbočí pokaždé tím výhodným směrem. (Proc. Royal Soc. London B 274, 707–712, 2007)