Pád jednoho mýtu o elixíru mládí

V touze po věčném mládí jsou lidé ochotni vyzkoušet kdeco. Posledním dlouhodobým horkým kandidátem na elixír života byl od roku 1990 (New Engl. J. Med. 323, 1–6, 1990/1) růstový hormon, jemuž byl připisován všemocný účinek od vyhlazování vrásek přes stavbu svalové hmoty, snižování cholesterolu až po prodloužení věku. Růstový hormon je protein produkovaný hypofýzou a jeho hlavní fyziologická úloha je regulace růstu v dětství, dospívání a mladém věku, od 30 let jeho přirozená produkce klesá.

Metaanalýza seriózních prací (Ann. Intern. Med. 146, 104–115, 2007/2) však ukazuje, že tento drahý přípravek není o nic účinnější než voda z vodovodního kohoutku. Na rozdíl od ní však může vyvolávat u zdravých dospělých jedinců řadu nežádoucích účinků, počínaje bolestmi kloubů (včetně syndromu karpálního tunelu) přes růst prsních žláz u mužů až po zvýšené riziko diabetu.

U zdravých seniorů sice podání růstového hormonu vyvolalo přibližně v tomtéž poměru zvýšení objemu svalové hmoty a snížení objemu hmoty tukové, ale nijak významně neovlivnilo další rizikové parametry (lipidemii, glykemii, hustotu kostí). „Těchto změn je možné dosáhnout nikterak náročným aerobním cvičením,“ konstatuje Liu H., první autor zmíněné souborné studie. Navíc uvádí, že skutečně seriózní výzkum účinků růstového hormonu byl proveden u 500 osob, které představují pro vyhodnocení účinku velmi malý vzorek.