Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Hotel Metropol

Marek Chalupa, Tomáš Havlíček, Štěpán Chalupa, Martin Rusina Chalupa architekti, d u m architekti
 |  4. 12. 2008
 |  Vesmír 87, 890, 2008/12

Hotel Metropol na Národní třídě naproti obchodnímu domu Máj (dnes Tesco) je jednou z mála nových staveb v centru Prahy, které vzbuzují zaslouženou pozornost architektonické komunity, i když kolemjdoucí laik je možná přehlédne. Čtyřhvězdičkový hotel moderního výrazu zapadá do uliční fronty Národní třídy s takovou samozřejmostí, že se zdá, jako by tu stál odjakživa. Cvičené oko ovšem ihned odhalí, že jde o mimořádně zdařilou novostavbu, prozrazující neklamně dobu svého vzniku, počátek jedenadvacátého století. Dům stojí na základech někdejší administrativní budovy cestovní kanceláře Sportturist z přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století, kterou se nový majitel rozhodl přestavět na hotel. Zprvu se počítalo s tím, že z ekonomického hlediska bude nutné zvýšit budovu o jedno patro, aby se do ní vešel potřebný počet pokojů. Tato varianta ovšem při jednání s památkáři neprošla a investor se obrátil na kancelář d u m architekti (která se posléze rozdělila a jako jedna z „odnoží“ vznikli Chalupa architekti) s požadavkem na projekt, který by respektoval původní výšku zástavby i ekonomickou rozvahu investora. Tým Marka Chalupy si s novým zadáním poradil velmi dobře. Výsledkem je příjemný malý městský hotel pro aktivní a kultivovanou klientelu, který i přesto, že je na hranici prostorového standardu, poskytuje komfort, jaký člověk od hotelu vyšší kategorie očekává.

Architekti deklarují svůj projekt jako přestavbu původní budovy Sportturistu, z té však zbyly jen základy a železobetonové štítové stěny. Do proluky vestavěli novou budovu, která má při stejné výšce osm pater místo původních sedmi. V zájmu úspory cenných centimetrů nosné konstrukce navrhli novostavbu jako subtilní ocelový skelet a dispozici vstupní haly v přízemí zcela uvolnili tím, že ji „přemostili“ spřaženým ocelovobetonovým stropem. Vznikl tak velkorysý prostor hotelové lobby s veřejně přístupnou kavárnou v popředí a snídaňovou restaurací v zadní části. Středem budovy vede vertikální výtahová šachta, na niž navazuje úzké schodiště, propojující technické zázemí v suterénu se střešní terasou. Na každém z osmi pater je osm pokojů, které i přes malou výměru (kolem 14 m2) působí díky prosklené čelní stěně prostorně. Příjemným bonusem je střešní terasa, která je hotelovým hostům volně přístupná a nabízí mimořádné výhledy na město. Městským nomádům, kteří se v Metropolu ubytují, jistě nevadí zařízení vzduchotechniky, o které je pobytová terasa nezbytně zmenšená. Možná je i baví prohlédnout si takový technický detail zblízka. Do Metropolu totiž nejspíš nepojede nikdo, kdo je zvyklý na vzorované polstrování, leštěný nábytek z třešňového dřeva a rádobyútulnou anonymitu hotelových řetězců.

Vnější tvář domu tvoří celoprosklená fasáda, kterou architekti sami popisují jako „kapotáž“ nebo „karoserii“. Absolutně hladký, na pohled bezešvý tvar skutečně připomíná spíše inspirace v automobilovém nebo leteckém průmyslu než běžnou architekturu. V posledním patře je fasáda zakřivená, aby reagovala na tvar zástavby Národní třídy. Skleněný plášť je doslova nabitý neviditelnými moderními technologiemi. Protože je jediným obalem interiéru budovy, musí splňovat řadu funkcí: izolovat tepelně, akusticky i z hlediska bezpečnosti. Grafický potisk ve spodní části okenních pásů jednotlivých pater se rozvolňuje směrem od podlahy vzhůru. Grafika jednak překrývá plnou plochu v místě stropních desek, jednak poskytuje vizuální komfort dočasným obyvatelům hotelových pokojů. Okenní stěny jsou výklopné, motoricky ovládané a mají automatické pojistky, které je zavřou při odchodu hosta z pokoje nebo při dešti. Fasáda směřující do Národní třídy má v každém patře textilní výsuvné markýzy s automatickým zařízením, které je samo zatáhne při silnějším větru. Nad přízemím je osazena 3,5 m široká markýza, která vytváří velkorysé zastřešení celého chodníku s letní kavárnou. Skleněná stěna v přízemí je plně zatažitelná, takže v teplejším ročním období může být hotelová lobby doslova fyzickou součástí ulice. Působí pak až nezvykle pařížským nebo možná jižanským dojmem: nenápadná elegantní kavárna s moderním designem, kde se Pražan může cítit jako host, a návštěvník Prahy naopak jako doma.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Architektura
RUBRIKA: Architektura

O autorovi

Jana Tichá

Ing. Jana Tichá (*1965), vystudovala ekonomickou statistiku na Vysoké škole ekonomické v Praze, od roku 1992 ředitelka Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích s pobočkou na Kleti. Na Observatoři Kleť se zabývá planetkami a kometami včetne blízkozemních asteroidů, od roku 2002 v rámci projektu KLENOT.

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné