Je cykas hmyzosnubný, nebo větrosnubný?

Jedna ze dvou dodnes žijících čeledí cykasů, Zamiaceae, je známa tím, že je opylována hmyzem. Naproti tomu druhá čeleď, Cycadaceae, je dosud považována za větrosnubnou, i když u několika druhů to již bylo zpochybněno, například u cykasu japonského (Cycas revoluta). Na veliké populaci tohoto cykasu rostoucí na Yonaguni (jednom z ostrovů japonské Okinawy) se odehrál jednoduchý pokus. U části stromů se zaznamenával všechen hmyz, který se vyskytl na samčích nebo samičíc šišticích. Na jiných stromech byl pohyb hmyzu vyloučen. Také byla analyzována morfologie apikální části vajíčka, která se podle metody opylování liší.

Vyloučení pohybu hmyzích opylovačů vedlo k výraznému snížení produkce semen. Pouze u několika samičích stromů, které rostly velmi blízko samčích stromů, byl počet semen obvyklý. Množství pylu létajícího vzduchem bylo značné jen do dvou metrů od samčích šištic. Pylová zrna cykasu byla nalezena na tělech brouků lesknáčků Carpophilus chalybeus, jednoho z mála druhů hmyzu nalézaného jak na samčích, tak na samičích šišticích. Autoři dospěli k závěru, že cykas japonský spoléhá jak na opylování hmyzem, tak na opylování větrem, i když větrosnubnost je omezena na krátkou vzdálenost. Zmínění lesknáčci nejsou pro tento cykas druhově specifičtí a živí se na různých rostlinných pletivech, nicméně v době uvolňování pylu slouží k jeho přenosu. Kdežto příslušníci čeledi Zamiaceae mají už své specializované opylovače. (American journal of botany 94, 847–855, 2007/5)