Aktuální číslo:

2019/12

Téma měsíce:

Odpady

Arcidiecézní muzeum Olomouc

Petr Hájek – Jan Šépka – Tomáš Hradečný / HŠH architekti
 |  17. 1. 2008
 |  Vesmír 87, 62, 2008/1

V červnu roku 2006 bylo v Olomouci otevřeno Arcidiecézní muzeum, jediné svého druhu v České republice. Vznikla nejen ojedinělá sbírková a výstavní instituce, zaměřená na prezentaci památek křesťanské kultury na Moravě, ale také unikátní architektonické dílo. Pro muzeum, které bylo založeno koncem devadesátých let na základě dohody mezi katolickou církví a českým státem, se podařilo získat prostory na olomouckém přemyslovském hradě v bezprostředním sousedství katedrály sv. Václava: někdejší biskupský palác a kapitulní děkanství včetně přilehlého hospodářského dvora. V roce 1998 byla vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci a dostavbu areálu pro potřeby nové muzejní instituce. Z vyzvaných architektů a architektonických kanceláří nejlépe uspěl pražský tým HŠH architekti: Petr Hájek, Jan Šépka a Tomáš Hradečný.

Rekonstrukce a dostavba olomouckého hradu pro potřeby Arcidiecézního muzea je mimořádně zdařilou intervencí současné architektury do historického objektu. Architekti přistupovali k historickému komplexu s hlubokým respektem i zdravým sebevědomím. Již nyní je zřejmé, že jejich přínos představuje svébytnou novou vrstvu v této „neopakovatelné srostlici tvarů“, jak sami nazvali hradní areál v průvodním textu k soutěžnímu návrhu. Zvolili strategii minimálních, ale dobře viditelných zásahů do historických prostor. Vložené nové prvky jsou zřetelně artikulované a ryze moderní, současné. Stávající „skořápky“ historického komplexu se konstrukčně nezávislé novotvary pouze dotýkají, jsou navrženy tak, aby nezasahovaly nevratným způsobem do starší stavební substance. Pokornější přístup k rehabilitaci historického areálu a jeho přizpůsobení novému využití si snad ani nelze představit. Přesto se rekonstrukce a dostavba Arcidiecézního muzea staly terčem útoků konzervativních památkářů, kteří odpírají soudobé architektuře právo na vstup do historického prostředí. Na druhé straně radikální přístup HŠH architektů vnesl impulzy do seriózní debaty o koexistenci historické a současné architektury, o principech památkové péče na jedné straně a adaptaci stavebních památek pro současné využití na straně druhé.

Intervence HŠH architektů do historického stavebního komplexu spočívá na promyšleném, soudržném konceptu. Nová vrstva z přelomu dvacátého a jedenadvacátého století je jednak konstrukčně oddělená od historických vrstev, jednak provedená v materiálech, které ji zřetelně zařazují na časové ose do nejnovější doby: beton, kov a sklo. Nově vložená betonová rampa přivede návštěvníky do úvodní části expozice v románském podzemí a pocitově přenese dnešního člověka v čase o tisíc let zpátky, k počátkům příběhu olomouckého hradu. Jeden z nej silnějších momentů v muzeu je skupina pozdně gotických madon v Nové síni pod parkánem. Rumělkově červená drapérie šatu Šternberské madony na pozadí sametově hladkého šedivého betonu je zážitek, na který se nezapomíná. Instalace exponátů z mimořádně kvalitní arcidiecézní sbírky vznikala v úzké spolupráci kurátorů muzea s architekty. Dobové předměty jsou instalovány v historicky příbuzném prostředí pomocí unikátního moderního výstavního fundusu. Středověké umění je prezentováno v prostorách dnešního podzemí, barokní sbírky v dobových sálech ve druhém patře. Dochované intarzované podlahy, štukové stropy i výmalba stěn barokních sálů zůstávají výstavním fundusem nedotčeny a lze je vnímat jako další vrstvu expozice. Vložené černé boxy obrazárny simulují manýristickou „kunstkomoru“, v dalším sále levitují v prostoru sochy andělů, zavěšené na samostojných skleněných panelech. Dílo současných architektů je zřetelně přítomno ve své autonomní kvalitě a zároveň pomáhá zprostředkovat komunikaci mezi dílem dávného umělce či řemeslníka a dnešním člověkem.

Obrázky

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Architektura
RUBRIKA: Architektura

O autorovi

Jana Tichá

PhDr. Jana Tichá (*1964) vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se moderní a současnou architekturou, je ředitelkou nakladatelství Zlatý řez a šéfredaktorkou stejnojmenného časopisu. Jako editorka připravila antologie teoretických textů Architektura na prahu informačního věku (2001) a Architektura v informačním věku (2006), společně s Irenou Fialovou je autorkou průvodce po nejnovější pražské architektuře PRG 2021 (2007). Více na www.zlatyrez.cz.

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné