Žili obří vombati v norách?

Dnešní tři druhy zavalitých vačnatců vombatů z Austrálie měly kdysi bohaté příbuzenstvo. Někteří vyhynulí vombati byli oproti dnešním poloviční, jiní zas patřili mezi obry. Dnešní vombati váží 25-40 kg, jsou dlouzí 90–110 cm a vysocí asi 40 cm, kdežto jejich pradávný příbuzný Phascolonus gigas vážil 180–250 kg, byl dlouhý kolem 165 cm a vysoký 60 cm. Odborníci se přou, zda obr žil tak jako dnešní druhy v podzemních norách, kde mohl šetřit výdaje vody i tepla a být v bezpečí před dravci. Souhrn všech poznatků z biologie vombatů spíše naznačuje, že obří vombati nory nehrabali. Nejenže jim jejich vzrůst umožňoval účinněji nakládat s teplem, ale navíc jim stále dorůstaly zuby, což znamená, že oproti svým dnešním příbuzným mnohem více spásali trávu. Museli se tedy věnovat především pastvě a na hloubení nor jim nezbýval čas. Krom toho měli asi větší domovský okrsek, ve kterém mohli mít i trvalejší zdroj vody. Průměr nory nezbytný pro objem jejich těla je stejně nemohl chránit před dravci ani jim zajistit příznivé mikroklima, zato je mohl ohrozit zavalením. Zdá se tedy, že se kdysi u vombatů žilo různě. Jenom strategie středně velkého těla v kombinaci s životem v norách se ale osvědčila a přetrvala do dnešní doby. (Mammal Rev. 31, 33–45, 2001)