Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Proč vymřela alka velká a ne terej bílý?

 |  14. 6. 2007
 |  Vesmír 86, 340, 2007/6

Vymřelá nelétavá alka velká (Pinguinus impennis) a přeživší terej bílý (Morus bassanus) měli několik společných vlastností. Tito mořští ptáci se vyskytovali po obou stranách severního Atlantiku (alka velká ve svém rozmachu – zvláště v posledním glaciálu – dokonce žila až na Floridě a v západním Středozemí). Obývali velké kolonie blízko moře s bohatou potravní nabídkou. Oba tyto ptáky člověk odnepaměti lovil nebo sbíral jejich vejce. Alce se to v první polovině 19. století stalo osudným, i když (podle nálezů z řady archeologických lokalit na Britských ostrovech) třeba v desátém století byla alka poměrně rozšířená, zatímco terej osídloval jen pár lokalit na úplném severu. Proč tedy přežil terej a ne alka? Příčinu najdeme v jejich biologii. Alka velká byla nelétavým druhem, takže mohla osídlovat jen dobře přístupná mořská pobřeží, zatímco terej může hnízdit i na krkolomných skalních útesech. Šplhat na příkrý skalní sráz pro uloveného tereje či sbírat jeho vejce bylo často za hranicí lidských možností, kdežto kolonie alek byly přístupné. Oba druhy kladly do svých hnízd po jednom vejci, ale zatímco alka se po zmaření snůšky nepokoušela znova zahnízdit, terej mívá druhou, či dokonce třetí náhradní snůšku v roce. Poslední rozdíl mezi těmito druhy souvisí patrně se způsobem ochrany. Pokud se terej vyskytoval na pár lokalitách ve velkých počtech, nabízela se možnost o jeho hnízdiště pečovat a kontrolovaně je využívat. Naproti tomu alka velká obývala mnoho menších, a hlavně rozptýlených kolonií. Z historických pramenů vyplývá, že zatímco o alky velké se patrně nikdo nestaral, hnízdiště terejů byla pod kontrolou královské rodiny a vybraných šlechtických rodů. (International Journal of Osteoarchaeology 11, 43–55, 2001)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ornitologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné