Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Proč vymřela alka velká a ne terej bílý?

 |  14. 6. 2007
 |  Vesmír 86, 340, 2007/6

Vymřelá nelétavá alka velká (Pinguinus impennis) a přeživší terej bílý (Morus bassanus) měli několik společných vlastností. Tito mořští ptáci se vyskytovali po obou stranách severního Atlantiku (alka velká ve svém rozmachu – zvláště v posledním glaciálu – dokonce žila až na Floridě a v západním Středozemí). Obývali velké kolonie blízko moře s bohatou potravní nabídkou. Oba tyto ptáky člověk odnepaměti lovil nebo sbíral jejich vejce. Alce se to v první polovině 19. století stalo osudným, i když (podle nálezů z řady archeologických lokalit na Britských ostrovech) třeba v desátém století byla alka poměrně rozšířená, zatímco terej osídloval jen pár lokalit na úplném severu. Proč tedy přežil terej a ne alka? Příčinu najdeme v jejich biologii. Alka velká byla nelétavým druhem, takže mohla osídlovat jen dobře přístupná mořská pobřeží, zatímco terej může hnízdit i na krkolomných skalních útesech. Šplhat na příkrý skalní sráz pro uloveného tereje či sbírat jeho vejce bylo často za hranicí lidských možností, kdežto kolonie alek byly přístupné. Oba druhy kladly do svých hnízd po jednom vejci, ale zatímco alka se po zmaření snůšky nepokoušela znova zahnízdit, terej mívá druhou, či dokonce třetí náhradní snůšku v roce. Poslední rozdíl mezi těmito druhy souvisí patrně se způsobem ochrany. Pokud se terej vyskytoval na pár lokalitách ve velkých počtech, nabízela se možnost o jeho hnízdiště pečovat a kontrolovaně je využívat. Naproti tomu alka velká obývala mnoho menších, a hlavně rozptýlených kolonií. Z historických pramenů vyplývá, že zatímco o alky velké se patrně nikdo nestaral, hnízdiště terejů byla pod kontrolou královské rodiny a vybraných šlechtických rodů. (International Journal of Osteoarchaeology 11, 43–55, 2001)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ornitologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Ondřej Vrtiška  |  16. 7. 2018
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se seznámili v laboratoři. A nebylo to naposledy, co zaujetí pro organickou chemii ovlivnilo jejich životy i mimo...
Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

John Smellie  |  16. 7. 2018
Antarktida je rozlehlá pustina pokrytá největším ledovým příkrovem světa, který obsahuje asi 90 % globálních zásob sladké vody. Funguje jako obří...
Ztracený potápník

Ztracený potápník uzamčeno

Josef Lhotský  |  16. 7. 2018
„Konference jsou od toho, abys tam navazoval styky a chlastal,“ řekl mi kdysi… — Povídka proplétající osudy tří velkých postav biologie.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné