Proč vymřela alka velká a ne terej bílý?

Vymřelá nelétavá alka velká (Pinguinus impennis) a přeživší terej bílý (Morus bassanus) měli několik společných vlastností. Tito mořští ptáci se vyskytovali po obou stranách severního Atlantiku (alka velká ve svém rozmachu – zvláště v posledním glaciálu – dokonce žila až na Floridě a v západním Středozemí). Obývali velké kolonie blízko moře s bohatou potravní nabídkou. Oba tyto ptáky člověk odnepaměti lovil nebo sbíral jejich vejce. Alce se to v první polovině 19. století stalo osudným, i když (podle nálezů z řady archeologických lokalit na Britských ostrovech) třeba v desátém století byla alka poměrně rozšířená, zatímco terej osídloval jen pár lokalit na úplném severu. Proč tedy přežil terej a ne alka? Příčinu najdeme v jejich biologii. Alka velká byla nelétavým druhem, takže mohla osídlovat jen dobře přístupná mořská pobřeží, zatímco terej může hnízdit i na krkolomných skalních útesech. Šplhat na příkrý skalní sráz pro uloveného tereje či sbírat jeho vejce bylo často za hranicí lidských možností, kdežto kolonie alek byly přístupné. Oba druhy kladly do svých hnízd po jednom vejci, ale zatímco alka se po zmaření snůšky nepokoušela znova zahnízdit, terej mívá druhou, či dokonce třetí náhradní snůšku v roce. Poslední rozdíl mezi těmito druhy souvisí patrně se způsobem ochrany. Pokud se terej vyskytoval na pár lokalitách ve velkých počtech, nabízela se možnost o jeho hnízdiště pečovat a kontrolovaně je využívat. Naproti tomu alka velká obývala mnoho menších, a hlavně rozptýlených kolonií. Z historických pramenů vyplývá, že zatímco o alky velké se patrně nikdo nestaral, hnízdiště terejů byla pod kontrolou královské rodiny a vybraných šlechtických rodů. (International Journal of Osteoarchaeology 11, 43–55, 2001)