Podzemní souostroví ve vnitrozemí Austrálie

V roce 1998 byl v aridní oblasti západní Austrálie objeven unikátní podzemní ekosystém. Vápenec rozpuštěný v podzemní vodě zde inkrustuje povrchovou vrstvu písku, a tím vytváří porokras (jak tento fenomén nazval R. Mikuláš, viz Vesmír 82, 256, 2003/5) s podzemními prostorami vyplněnými vodou. Podobné podzemní prostory jsou známy z mírného pásu (v České republice např. jeskyně Psí kostel v Hradčanských stěnách) i z vlhkých tropů (tepui), avšak jsou nečekané v poušti.

Vodonosný horizont je v oblasti Yilgarn rozdělen na mnoho podzemních vlhkých „ostrovů“, které jsou vzájemně zcela izolovány suchou krajinou. V těchto podzemních prostorách lze mimo jiné nalézt několik slepých různonožců z čeledí Paramelitidae a Hyalidae. Fylogeografická analýza po dle mitochondriální DNA ukázala, že blešivci z čeledi Paramelitidae tvoří 16 izolovaných linií (populací a druhů) a blešivci z čeledi Hyalidae 6 izolovaných linií, z nichž každá obývá jediný ostrov-prameniště. Máme zde pozůstatek radiace podzemních korýšů na „souostroví“, které je analogické třeba Galapágám.

Genetická vzdálenost korýších linií ukazuje, že se oddělily v pliocénu, což je v souladu s datováním podstatného vysušení středozápadní Austrálie. Není však jasné, zda se tito korýši před vysušením krajiny šířili již jako podzemní slepá zvířata, nebo po povrchu vodními toky, a podzemními živočichy (stygobionty) se stávali opakovaně v dobách, kdy povrchová voda ustoupila. (Mol. Ecology 16, 1533–1544, 2007/7)