Bez spolupráce kultur se neobejdeme

Kniha otce a syna Hofstedeových předkládá koncepci rozdílů národních kultur, založenou na rozsáhlých výzkumech. Má sloužit především osobám, jako jsou obchodníci a manažeři působící mimo svou vlast, a je podána tak, aby jí porozuměl vzdělaný laik. Podrobné výsledky výzkumů a jejich analýzu lze nalézt v jiném, mnohem rozsáhlejším díle prvního z autorů (Culture’s Consequences, 1980). Hofstedeova koncepce je dnes široce uznávána. O jejím postavení ve světové vědě svědčí mimo jiné i to, že vědecká podoba díla vyšla v nakladatelství SAGE a tato populárnější verze pak r. 2004 v nakladatelství McGraw Hill.

Postupně probírá původ rozdílů mezi národními kulturami a popisuje je. Rozdíly kultur pak odvozuje od rozdílů v preferovaných hodnotách. Jak dovozují autoři, každé lidské společenství musí zvolit určitou sestavu preferovaných hodnot vztažených k základním problémům svého fungování. Preferované hodnoty se proto týkají takových záležitostí, jako je vztah a vzájemný poměr mezi silnými a slabými, muži a ženami, postoje k nejistému a neurčitému či chápání času. Každá taková sestava hodnot má své výhody a také nevýhody. Právě proto je spolupráce kultur důležitá, protože tam, kde jsou jedni slabí, mohou být jiní zdatnější, a naopak.

Pokusy o ni jsou naplněny nepochopením a nesnázemi, jak se to projevuje například v mezinárodním vyjednávání a v obchodu či podnikání v nadnárodních organizacích. Hofstedeovi se soustřeďují právě na oblast managementu a dokládají, jak jsou postupy při vedení lidí a řízení organizací podmíněny národní kulturou, a proto jsou zhusta nepřenositelné mimo zemi svého původu. Jak autoři upozorňují, když se o něčem píše, že to fungovalo v USA, neznamená to ještě, že to bude fungovat v dalších zemích. Autoři tuto problematiku rozšiřují tím, že rozvíjejí i postupy zkoumání organizačních kultur. Zřejmě jako první navrhli metody měření organizačních kultur, o nichž se v minulých letech v manažerské literatuře hodně spekulovalo, avšak sotvaco bylo řádně zjištěno.

Hlavním tématem knihy jsou však rozdíly národních kultur a systém dimenzí. Čtenář lépe porozumí tomu, proč může být televizní reklama z Francie v Holandsku nepřijatelná, proč jsou jinak mírní Francouzi při stávkách a nepokojích tak divocí či proč se západoevropští muslimové tak obtížně vyrovnávají s majoritní kulturou. Kromě toho a výše zmíněných nových pohledů na teorii řízení přináší kniha ještě dvě důležitá poselství. První z nich je demonstrace vysoké vědecké úrovně zkoumání společnosti a lidské mysli. U nás se můžete setkat (zhusta i na univerzitách) s přesvědčením, že společenské vědy jsou jen jakýmsi slabým odvarem toho, čím se zabývají vědy přírodní. Možná tomu tak bylo kdysi a možná tomu tak dosud je na některých pracovištích u nás. Recenzovaná kniha dokládá vysokou kvalitu společenskovědního výzkumu v západní Evropě, a je tedy výzvou pro všechny z nás, kdo v dané oblasti působí odborně.

To další poselství je snad tím nejdůležitějším, co kniha přináší. Spolupráce kultur je pro naši budoucnost nezbytná. Je však obtížná, často se nedaří a mnozí jí nepřejí. Tím více je nutné hledat postupy, které by nám k prospěšné vzájemné spolupráci s druhými pomohly.