Světluška lovící světlušky aneb Boj o lucibufagin

Se světluškou se za vyhřáté letní noci setkal alespoň jednou asi každý. Pohybující se zeleně svítící bod prozrazuje samečka. Samičky jsou méně nápadné, protože svítí ze země. Světlušky rodu Photinus obývají severoamerický kontinent a rozdělení rolí mezi létající samečky a usazené samičky je u nich obdobné. Samička svým světelným signálem přiláká samečka, a poté se s ním spáří.

Tento druh se brání proti predátorům tím, že syntetizuje (snad z cholesterolu) jed lucibufagin (viz obrázek). Jde vlastně o tři látky – lucibufagin A, B a C. Všechny tři lucibufaginy jsou pyronové steroidy, stejně jako jed asijských ropuch bufalin. Strukturně velmi podobný je i jed náprstníku digitoxin.

Napadená světluška rodu Photinus vyloučí kapku hemolymfy, která obsahuje lucibufagin ve vysoké koncentraci, a hned ji útočník pustí.

Předpokládá se, že (podobně jako jed náprstníku) lucibufagin nejen zpomaluje činnost srdce, ale má také odpudivou chuť a u obratlovců vyvolává zvracení. Díky tomu většina světlušek přežívá.

Světlušky rodu Photuris nedovedou lucibufagin syntetizovat. Čerstvě vylíhlí dospělci nebo brouci chovaní v zajetí žádný lucibufagin v těle nemají. Samička rodu Photuris však signalizuje nazelenalým světlem stejně jako samičky z rodu Photinus. A když přiletí sameček rodu Photinus, nespáří se s ním, ale pozře ho. Jediné, co z něj zůstane, jsou nestravitelné části chitinového exoskeletu. Tím samice Photuris získá nejen potravu, ale především cenný lucibufagin.

Tak jsou před predátory chráněny i světlušky rodu Photuris, alespoň ty, které v dostatečně nedávné minulosti pojedly samečka ze sesterského světluščího rodu Photinus. Koncentrace lucibufaginu u loupeživých světlušek Photuris dokonce odpovídá dvěma hladinám, podle toho, jestli daný brouk pojedl jednoho nebo dva samečky sesterského rodu.

Přesto jedna věc zůstává nevyjasněna. Někdy je koncentrace pod dávkou odpovídající zkonzumování celého brouka, ačkoli při pokusech v zajetí samičky Photuris krmené světluškami Photinus žádné zbytky nenechávají. Jako vysvětlení se nabízí i možnost, že uloupeného lucibufaginu ubývá do vajíček, které samičky světlušek Photuris kladou, a tím jim zajišťují ochranu.