Mediální fasáda

V tomto příspěvku o architektuře se nebudeme věnovat celému domu, ale jenom jeho fasádě. V posledních letech se stále agresivněji prosazuje zejména při výstavbě kancelářských budov nebo obchodních středisek trend, kdy v zájmu rychlé finanční návratnosti investice zbývá na architekta právě jen úprava pláště, povrchu, česky řečeno „fasádnictví“. Není proto divu, že se plášť architektonického objektu dostává do popředí zájmu architektů i teoretiků. Zároveň se zde projevuje další trend současné civilizace, a to výrazné pronikání komerčních sdělení, obrazů a reklamy do veřejného prostoru města. O tom, že se tyto znepokojující trendy dají „obrátit naruby“ a mohou být využity pozitivním způsobem, svědčí i fasáda SPOTS na budově HvB Immobilien na berlínském Potsdamer Platz. Investor si tady na hlavním náměstí německého hlavního města pořídil vizitku, která ukazuje možnosti animace městského prostoru pomocí interaktivní programovatelné fasády.

Nijak zvlášť napínavá architektura rohového domu dostala dvojitý plášť s interaktivní mediální fasádou, jejímiž autory jsou bratři Tim a Jan Edlerové, zakladatelé berlínské kanceláře realities:united. Bratři Edlerové zopakovali v Berlíně svou úspěšnou strategii ze Štýrského Hradce, kde vytvořili pro Kunsthaus (architekty budovy byli Peter Cook a Colin Fournier) interaktivní fasádu BIX pomocí dvojitého pláště s vrstvou kruhových zářivek, které se chovají jako pixely a jsou jednotlivě programovatelné. Mediální fasáda s názvem SPOTS v Berlíně je složená ze 1774 zářivek (1014 kruhových a 760 tyčových), zabudovaných do skleněného pláště jedenáctipodlažní budovy. Všechna světla, nejen jejich rozsvěcení a zhasínání, ale i jejich intenzita, jsou řízena centrálním počítačem. Jeden den v týdnu běží na budově komerční reklamy, po zbytek týdne instalace a interaktivní projekty různých umělců a programátorů.

Od zahájení provozu v listopadu 2005 se zde vystřídala už řada projektů. Mezi nejzajímavější patřila Studie pohybu v nízkém rozlišení od Jima Campbella. Série figurativních sekvencí zachytila pohybující se osoby v různých situacích. Vizuální dojem zesílil barevný filtr z perspexu, který vytváří lehce rozostřený obraz. Sensor od německého umělce Carstena Nicolaie vizualizoval na fasádě změny okolního prostředí: hustotu lidí, denní dobu, hladinu světla a hluku apod. Speciální software převáděl tyto informace na světelné obrazce různé intenzity, které se pohybovaly po fasádě. Slavný montypythonovský režisér Terry Gilliam zase vytvořil instalaci Lidé z minulosti Potsdamer Platz, kdy se na fasádě zobrazovaly fiktivní osoby, vzniklé kombinací rozloženého obrazu tváří osob z historických dokumentů a současných obyvatel a návštěvníků města. Výtvarnou přitažlivost matematiky demonstroval projekt skupiny CompArt z Brém, v němž fasáda domu fungovala jako obrovský monitor, na kterém byl vizualizován Markovův proces. Algoritmy odvozené z tohoto matematického principu řídily rozložení světla na ploše a generovaly stále nové tvary. „Low-tech“ rastr zářivek je možná méně efektní než barvami hýřící monitory LED, které se stále častěji objevují v ambiciózních architektonických projektech alespoň ve fázi návrhu. Je ale také nesrovnatelně levnější, technicky snadno proveditelný, méně vizuálně atakující a ve velkém městském měřítku funguje velmi dobře.