Oskaři, sláva a děti

Pavím ocasům, pestrobarevnému peří, hlasitému ptačímu zpěvu a jiným bizarním vizuálním i akustickým signálům, které lákají predátory a přivádějí tak svého původce občas do záhuby, se už dávno nedivíme. V evoluci vyhrávají nikoli ti, kdo se dožijí v dokonalé fyzické zdatnosti vysokého věku, ale ti reprodukčně zdatní. Právě proto je příroda plná bezúčelných, nebo dokonce aktivně škodících – hendikepujících – struktur, které nelze vysvětlit působením přírodního výběru. V evolučním čase však přežívají díky výběru pohlavnímu. Na první biologický pohled je i lidská společnost zaplavena „zbytečnými“ věcmi, jako jsou dvousedadlové Porsche (přepravovat se lze i rikšou), vila s padesáti ložnicemi (spát se dá i v jedné) či zlaté kohoutky ve vaně (umýt se lze v kbelíku, jak to dělá většina lidstva). Nebo taková cena Americké filmové akademie, známý Oskar – k čemu je biologicky dobrá? Právě různé ceny, které nejsou spojeny s finanční odměnou, jsou většinou vysvětlovány jako „sociální konstrukt“. Je-li tomu tak, neměli bychom najít žádný rozdíl v reprodukčním úspěchu mezi těmi, kdo cenu dostali a kdo ji nedostali. Jak ale ukázal M. E. Hauber z Aucklandské univerzity, reprodukční úspěch slavných herců a hereček je vyšší u těch „oskarových“. Navíc s počtem Oskarů udělených témuž jedinci stoupá, a to dokonce i poté, co byla z analýzy vyloučena „odlehlá hodnota“ – Marlon Brando s 11 dětmi. Jedním z možných vysvětlení této korelace je fakt, že kdo má Oskara, má i slávu, a sláva znamená vyšší atraktivitu na partnerském trhu. Zdá se, že ani slavní herci se nevymykají základním vztahům, které známe v přírodě i v lidské společnosti. Udělení Oskara tedy nemusí přinášet jen tak mrzké hodnoty, jako jsou sláva, peníze a více lukrativních nabídek od filmových producentů, ale i hodnoty nejvyšší – reprodukční úspěch. (J. of Ethol. 25, 201–204, 2007)