Nový atlas noční oblohy

Po více než deseti letech od vydání „Souhvězdí“ Antonína Rükla (Aventinum, Praha 1996) dostává český čtenář do ruky nový atlas noční oblohy.

Autoři se dosti obšírně zabývají i tělesy sluneční soustavy, což publikaci posouvá od atlasu noční oblohy někam k učebnici pro astronomy-amatéry (rozebírá se mj. i vnitřní stavba Měsíce a planet). Samotnému atlasu souhvězdí, tvořícímu střední část knihy, lze po odborné stránce vytknout máloco.

Na rozdíl od Rüklova atlasu, kde je každému souhvězdí věnována dvoustrana, se zde občas tísní i dvě souhvězdí na jedné straně. K tomu je třeba přičíst ještě úzký formát publikace. Za přínos lze naopak považovat větší množství fotografií objektů vzdáleného vesmíru. Závěrečná část knihy, vyobrazení typických pohledů na hvězdnou oblohu pro jednotlivé měsíce v roce, by mohla být považována za přínos (v Rüklově atlasu nic takového není), kdyby ovšem byla koncipována pro naše zeměpisné šířky (okolo 50 stupňů). Místo toho jsou zde horizonty 20, 40 a 60 stupňů severní šířky. Pohledy z jižní polokoule využije jen čtenář, který si příručku vezme na dovolenou k protinožcům. Navíc když si čtenář některou z map zorientuje podle světových stran tak, aby odpovídala pohledu na oblohu, popisy jsou vzhůru nohama…

Generace nejmladších zájemců o astronomii, kteří si již nemohli Rüklův atlas pořídit, po tomto dílku jistě dychtivě sáhne. Nalezne v něm pomůcku vysoce užitečnou jak při pozorování dalekohledy, tak při prosté vizuální orientaci na obloze.