Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Stará celnice

Martin Krupauer, Jiří Střítecký / Atelier 8000
 |  8. 11. 2007
 |  Vesmír 86, 742, 2007/11

Setkávání staré a nové architektury v centru Prahy je třaskavé téma, vzbuzující silné emoce nejen u veřejnosti, ale i mezi odborníky. Nebudu se tajit názorem, že v centru Prahy a na území její památkové rezervace se stavět má, a to tak, aby byla nová architektura vidět, aby měla současný výraz a netvářila se, jako že tam není. Aby byla živou součástí městské tkáně, nenapodo bovala staré tvarosloví, ale doplňovala a obohacovala obraz města o novou vrstvu. Strohá budova Staré celnice na náměstí Republiky vypadá i se svou současnou nástavbou na první pohled docela nenápadně, dokud ji neobejdeme celou včetně nevábně vyhlížejícího dvorku u průchodu do Hybernské ulice. Tam čeká překvapení, které je nejlépe pozorovat za slunečného dne – ale nepředbíhejme, ostatně není v této budově jediné.

Stará celnice v sousedství domu U hybernů je standardní rakouská úřední budova z počátku 19. století. Poctivě stavěná, nenápadná. Koncem devadesátých let 20. století si investor přál vestavět do ní obchodní prostory a kanceláře. Původní dvoupatrová budova dostala další čtyři patra odvážně tvarované nástavby ze skla a oceli, která na ni dosedá jako jakési nafukovací UFO. Novostavba vyrůstá ze dvora historické budovy a ve třech nejvyšších podlažích je nad ní vykonzolovaná až k hřebeni její střechy. Právě pod střechou se nachází první velké překvapení, které je ovšem zrakům kolemjdoucích skryté a dá se pozorovat jen z interiéru budovy nebo z ptačí perspektivy. Střecha je totiž průhledná, tvoří ji skleněný plášť (opatřený lehkým hliníkovým stíněním), který odhaluje masivní dřevěné trámy původního krovu. Nová ocelová konstrukce dostavby vede se starým konstrukčním systémem dialog, v němž oba vystupují jako rovnoprávní partneři. Také je to ale skoro divadelní nebo muzeální efekt, restaurovat starý krov, odhalit ho jako ve vitríně, předvést jako na jevišti. Konstrukční technologie se tu stává rétorickou figurou.

Ve dvoře budovy vznikla krytá obchodní pasáž. Na jižní straně, směrem do onoho nevábného dvora u průchodu do Hybernské ulice, ji uzavírá celoprosklená stěna s předsazenou ocelovou konstrukcí – slunolamem. Masivní slunolam se skládá z více než dvou stovek výklopných skleněných tabulí v několika barevných odstínech. Jak podotýká architekt Jiří Střítecký, je zde „manýristická bohatost architektonické formy bezprostředně spojená s diktátem utilitarity stavební fyziky. Předsunutá lamelová skleněná stěna tvoří stínicí a odrazový systém v první exteriérové pozici. Odrazem slunečního paprsku je zajištěna jedna část eliminování slunečního svitu, další je zajištována zabarvením skleněných desek, další jejich drobným rýhováním, zbytková část tepelného efektu slunečního svitu je řešena odpovídajícím solárním faktorem vlastního skleněnéh pláště atria.“ Nakoso postavené barevné stěny působí jako gigantická divadelní kulisa, architektura se tu stává stejně fascinující a svůdná jako hravá a bláznivá. Obří slunolam jako by svou podivnou nemístností předznamenal osud budovy: Stavba byla dokončena v roce 2001, chvíli to vypadalo, že v centru Prahy přibyl zajímavý a neobvyklý společenský prostor. Už v roce 2005 se ale v domě objevil supermarket Billa a naboural se i do té neuveřitelné dvorany, kde se v záblescích barevného světla vznášel panoramatický výtah s prosklenou otáčivou kabinou… I nové se může stát historií dříve, než bychom se nadáli.

Obrázky

Rychlost technického vývoje mně nepříjemně připomíná antický Řím. Římští technici měli už tenkrát k dispozici technologie potřebné k sestrojení parního stroje a uměli v praxi využívat zákony známé z hydromechaniky i nauky o mechanických vlastnostech plynů; na jejich základě stavěli k potěše císaře Nerona vodní fontány nebo jídelnu s otočnou střechou. Nikdy je však nenapadlo použít své technické knowhow pro praktičtější účely. Byli by mohli sestrojit parní stroj – ale oni ho nepotřebovali, na těžkou práci měli otroky. Takže muselo uplynout dalších sedmnáct set let, než byl parní stroj vynalezen. s. 210

Je nepopiratelným faktem, že počítače změnily proces projektování. Mají však i své nevýhody? Ovšem. Během velmi krátké doby jsem zjistil, že je problém najít mladé architekty, kteří umějí kreslit. Počítač jim slouží jako tužka, bez něj jsou ztraceni. Fyzický akt kreslení vlastní rukou je však velmi důležitým prvkem architektonického procesu. Architekt musí umět kreslit; pokud nedojde ke spojení oka, ruky a mysli, kresba budovy ztrácí svou lidskou duši a stává se pouhým abstraktním cvičením. Jsem rovněž přesvědčen, že pouze při kreslení mají architekti své proustovské momenty – okamžiky, kdy náhodně klopýtnou o nerovné kameny své mysli a vyvolají v ní vzpomínky, jež magicky uvolní právě takové vize, které jsou základem každého velkého umění. Nic si nenamlouvejme: lidská ruka se nedá nahradit počítačem. s. 209

Každý materiál má svůj jazyk a poezii, jejíž kadence se posouvá, když se umístí vedle jiných materiálů. Jak bude vypadat tento kámen a toto sklo, když se použijí společně? A dosadímeli do této rovnice ještě dřevo, změní to atmosféru místa? Co to udělá s teplotou místnosti? A co světlo? Jak dopadá světlo do místnosti, přesouvá se a tančí po ní? Kámen, sklo, dřevo, světlo – to jsou skromné ingredience, které má architekt k dispozici pro vyšší účely, aby s jejich pomocí vyjadřoval myšlenky, příběhy a mapoval dějiny. s. 184

Daniel Libeskind: Základní kameny života a architektury, VUTIUM, Brno 2006,

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Architektura
RUBRIKA: Architektura

O autorovi

Jana Tichá

PhDr. Jana Tichá (*1964) vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se moderní a současnou architekturou, je ředitelkou nakladatelství Zlatý řez a šéfredaktorkou stejnojmenného časopisu. Jako editorka připravila antologie teoretických textů Architektura na prahu informačního věku (2001) a Architektura v informačním věku (2006), společně s Irenou Fialovou je autorkou průvodce po nejnovější pražské architektuře PRG 2021 (2007). Více na www.zlatyrez.cz.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné