Prospívá ptákům zákonná ochrana?

Přestože je tato otázka na první pohled směšná, odpověď na ni není úplně triviální. Ochrana přírody je totiž činnost poměrně zoufalá. Vzniká jako reakce na působení mocných společenských či ekonomickýc sil, které přetvářejí zemský povrch a způsobují tak mizení organizmů, jimž tyto změny škodí. Ochránci se snaží, aby dopad na citlivé organizmy nebyl tak drastický. Jelikož jsou však nepoměrně slabší než jejich protivníci, většinou se jim podaří účinně ochránit jen nepatrnou část postižené biosféry, a zbytek je ponechán svému osudu. Ten sice kupodivu často bývá šťastnější, než předpovídají chmurné vize, úspěch však většinou nelze připsat ochraně přírody, nýbrž ekonomicky podmíněným změnám v krajině. Z tohoto důvodu je naprosto přelomovou událostí nejnovější zjištění britských ornitologů. Evropská směrnice na ochranu volně žijících ptáků (Birds directive) podle jejich rozsáhlé analýzy skutečně velmi účinně přispěla k vzestupu evropských populací několika desítek druhů ptáků. Když badatelé odfiltrovali vliv ekologických rozdílů mezi jednotlivými druhy (např. nároků na prostředí nebo tahové strategie), zjistili, že populace druhů chráněných směrnicí přibývají průkazně více než počty druhů bez této ochrany. Zmíněný jev je však patrný pouze v zemích, které aplikovaly ptačí směrnici před více než 15 lety, přičemž zlepšení početního stavu příslušných druhů je tím znatelnější, čím déle je směrnice v zákonech dané země implementována a čím větší plochu zabírá území, na němž se v daném státě směrnice uplatňuje. Jde tedy o přesvědčivý důkaz, že zákonná ochrana má skutečně pozitivní vliv na populace velké skupiny druhů v kontinentálním měřítku. (Science 317, 811–813, 2007)