Lstivý způsob obrany housenek

Komunikace u zvířat zahrnuje mnoho druhů varování, která je nějakým způsobem mají chránit před predátory. Do kategorie zvukových signálů patří například vrčení psa, syčení hada či chřestění chřestýše. Nedávno Sarah Brownová z Carletonovy univerzity v Ottawě zjistila, že housenky jedné severoamerické noční můry – martináče Antheraea polyphemus – vydávají při ohrožení sérii slyšitelných zvuků, jichž docilují rychlým cvakáním čelistí. Housenky tak dávají najevo svým nepřátelům, ptákům či hlodavcům, že špatně dopadnou, jestliže jejich varování ignorují. Když ani cvakání útočníka nezažene, vyvrhne housenka tekutinu, jejíž odporná chuť a „vůně“ vzbudí v útočníkovi takový odpor, že na to do smrti nezapomene. Pokusy na kuřatech ukázaly, že tato „malodorantová zbraň“ je v boji s nepřítelem velmi účinná. Potravě potřísněné vyvrhnutou tekutinou se vyhýbali stejně tak mravenci jako myši. Chemická podstata tohoto ochranného prostředku však zatím zůstává utajena. (New Scientist, 19. března 2007, č. 2595, s. 20; DOI: 10.1242/jeb001990)