Pavilon v Zoo Praha

Před dvěma lety získala Zoo Praha nový pavilon pro společenské akce a vzdělávací pořady. Stavba, kterou navrhli architekti z AP ateliéru pod vedením Josefa Pleskota, je součástí širšího plánu vybudovat v blízkosti vstupu do zoologické zahrady společenské centrum, kde by návštěvníci našli zázemí pro zpříjemnění svého pobytu v zahradě i možnost dovědět se leccos nového nejen o zvířatech, ale také o přírodě a krajině.

Drobná stavba nepravidelného půdorysu evokuje architekturu bruselského stylu šedesátých let minulého století (jde o českou podobu pozdního modernizmu, nazvanou podle úspěšného čs. pavilonu na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958; charakteristickým rysem tehdejšího designu je dramatické, často asymetrické geometrické tvarování a výrazná barevnost). Podle sdělení Josefa Pleskota je tato inspirace vědomá, ostatně to není jediná stavba, kde cituje určité prvky z architektury šedesátých let, která je pro něj připomínkou optimizmu a pozitivních očekávání oné doby. Větší část pavilonu zaujímá multifunkční sál s kapacitou zhruba 100 osob, který je vhodný pro přednášky s promítáním, různé vzdělávací pořady, programy pro školní mládež i menší děti a také pro společenské akce. Sál je plně prosklený a vizuálně propojený se zahradou; při teplejším počasí lze otevřít posuvné dveře na krytou terasu pod převisem střechy. V menší části pavilonu směrem do svahu je umístěno knihkupectví se samostatným vchodem.

Veškeré obslužné prostory a sociální zařízení jsou situovány do suterénu, který díky svažitému terénu není celý v podzemí, zčásti má výhodu přístupu denního světla. Do suterénu se sestupuje po rampě, která vede podél prosklené stěny po vnitřním obvodu pavilonu jako přirozené pokračování volného prostoru jeho interiéru. Rovná betonová střecha s otvorem pro strom, který stál na místě dříve než stavba, časem pohledově splyne s okolním terénem: beton totiž není z vrchní strany nijak ošetřen, aby na něm mohly ulpívat mechy, zbytky rostlin a jejich semenáčky. Tak vznikne přirozený biosystém. Křehká stavba dokonale naplňuje definici pavilonu jako drobné stavby v zahradě pro příležitostné užití, ale spíš než klasicistní pavilony v zámeckých zahradách ve Veltrusích nebo Lednici připomene nejrůznější provizorní stavby moderního vernakuláru, jakých je na českém venkově plno. Je vysoce kultivovaným ohlasem všech těch chat, kluboven, kůlen a přístřešků, které slouží obvykle rekreačním účelům, jsou leckdy nápadité a často bizarní, ale stavěné s tou největší láskou a péčí, jaké byli jejich neškolení autoři schopni.