Jedovatý chmel

Pro takzvané organické zemědělství je nemyslitelné použít syntetický insekticid proti škůdcům polních plodin. Lze jej však nahradit (někdy i úspěšně) přírodními látkami, nejspíše extrakty z divokých rostlin. V rozvojových zemích bývají postřiky proti škůdcům z přírodních látek nezbytné, neboť syntetické insekticidy jsou nedostupné buď cenově, nebo kvůli nedostatečné infrastruktuře. Pracoviště užité entomologie mají v takových zemích spoustu práce s testováním případné toxicity tisíců druhů rostlin, které rostou kolem. Středoevropana může trochu překvapit, že se někde testuje i toxicita běžných plevelů, jak to dělají na univerzitách v Turecku. Naposledy vyzkoušeli devět druhů rostlin: břečťan, černobýl, řepeň, chmel, černý bez, merlík, šalvěj, jílek a diviznu. Metanolový extrakt různě naředili a postříkali jím larvy nebo dospělé brouky mandelinky bramborové. Většina extraktů broukům moc nevadila (což nikoho příliš nepřekvapilo), zato po extraktu z chmelu larvy docela slušně hynuly. Dospělé mandelinky však neotrávilo nic. I k zahubení nejstarších larev byl potřeba téměř padesátiprocentní extrakt. Pro ochranu bramborového pole byste tedy potřebovali mít vedle docela slušné chmelové políčko. A pivo? V tom jsou příliš nízké koncentrace chmelu. Ale ode dneška si při jeho pití můžete vzpomenout na mandelinku a na to, co s chmelem dělají v Turecku. (Annals of applied biology 149, 197–202, 2006/2)