Předmět, pro který nemá čeština název

V ajnské vesnici Shiraoi na japonském ostrově Hokkaidó jsem byl uveden do přístěnku domu se slaměnou střechou k staršímu muži, zřejmě ve funkci starosty. Vysvětlil jsem mu, že přicházím od profesora Kodamy z Univerzity v Sapporu a mimicky jsem znázornil profesorovu malou postavu a kulaté brejličky. To „starostu“ rozesmálo a nabídl mi čaj v dřevěném koflíku. Na dvoře zaplaveném sluncem probíhal běžný vesnický život – několik žen oddělovalo rýži od plev nejdříve tlučením a pak prosíváním v dřevěných korýtkách. Starosta vzal do ruky něco jako dřevěné pravítko, dlouhé kolem 35 cm, na spodu rovné a svrchu zaoblené, ozdobené rytinou (viz obrázek). Tímto předmětem si před každým douškem čaje nadzvedl vousy. Když starosta viděl, že mám o předmět zájem, při odchodu mi ho daroval. Podle funkce bych ho česky nazval „zvedač vousů“. Ajnů žije dnes na japonských ostrovech asi 40 tisíc. Od Japonců se liší robustnější postavou, silným ovlasením a ochlupením těla a tím, že jejich vnitřní oční koutky nejsou překryty kožní řasou. Byl to národ lovců a bojovníků, živili se lovem a rybařením. Jejich symbolickým zvířetem je dodnes medvěd. Jejich jazyk i kultura je na ústupu. Japonská vláda podporuje přechod Ajnů na zemědělství. Odňala jim meče. K svému typickému kroji s vyobrazením očí na zádech plášťů mohou nosit pouze zdobené toulce a jílce mečů, čepele nahradil bambusový dřík. Ženy si donedávna tetovaly kolem úst symbolické vousy.