Jak dlouho je kurare jedovaté?

Kurare je rostlinný šípový jed, používaný indiány v povodí Amazonky a Orinoka. Jestliže se alkaloidy obsažené v jedu dostanou do krve, způsobí ochabnutí příčně pruhovaných svalů. Jak kurare účinkuje? Dočasně potlačí přenos vzruchu na nervosvalové ploténce, podráždění motorických nervových vláken se nepřenese na sval a nedojde k svalovému stahu. Postupně nastane obrna všech svalů ovladatelných vůlí včetně svalů dýchacích. Zasažený organizmus se při plném vědomí udusí.

Na druhou stranu se právě schopnost kurare omezit či úplně „vypnout“ svalové napětí využívá v medicíně. Látky, jež byly odvozeny od kurare a mají stejný mechanizmus účinku, se dnes používají při většině operací. Použití těchto látek samozřejmě vždy vyžaduje současné umělé dýchání.

Poměrně dobře je známa historie objevování kurare – od zpráv prvních cestovatelů po definování mechanizmu účinku a jeho klinické využití. Již méně známa jsou jména cestovatelů, kteří přivezli kurare do Čech. Jmenujme alespoň dva z nich. Vojtěch Alberto Frič (1882–1944) prý po návratu z cest po Jižní Americe dokonce prováděl s kurare experimenty, bližší informace o nich však nejsou dostupné. Enrique Stanko Vráz (1860–1932) se do Jižní Ameriky vypravil r. 1892 ¹⁾ a za dva roky se vrátil do Prahy s velikou sbírkou přírodnin a etnografického materiálu. Část věnoval Královskému zemskému muzeu, část Náprstkovu muzeu. Jeho zásluhou se do sbírek Náprstkova muzea dostaly nejstarší vzorky kurare, jež toto muzeum vlastní.

Surové kurare – pastovitá hmota černě smolné až tmavohnědé barvy – je rozpustné ve vodě. Jeho složení záleží na rostlině, z níž bylo získáno (uplatňují se druhy z více rodů, ba i z několika čeledí). V zásadě se však dělí do tří skupin, lišících se geografickým původem i chemickým složením: curare de calabaza (skladované v plodu), curare de tubo (skladované v článcích bambusu) a curare de poto (skladované v nádobě). V historii bylo kurare podrobováno řadě experimentů, zatím však není známo, jak dlouho přetrvává jeho účinnost při dlouhodobém skladování.

Cílem naší práce ²⁾ bylo experimentálně ověřit biologickou účinnost různě starých vzorků kurare ³⁾ z Náprstkova muzea. Testovali jsme tři vzorky: kurare „de calabaza“ (skladované v plodu dřeviny Crescentia cujete z čeledi Bignoniaceae), pocházející z Kolumbie a zařazené do sbírek muzea r. 1971, kurare „de calabaza“ z Venezuely, získané Náprstkovým muzeem r. 1966 a kurare „de tubo“ (skladované v článcích bambusu) pocházející z povodí Orinoka, jež do Prahy dovezl E. S. Vráz r. 1894. Po homogenizaci zaschlé hmoty jsme kurare převedli do vodného roztoku, který jsme pokusným zvířatům vstříkli do svalu. Účinnost látky jsme ověřovali na laboratorních myších a na králíkovi, u nějž jsme navíc měřili míru svalového napětí.

Všechny testované vzorky vedly k uvolnění svalového napětí a následně k celkové svalové paralýze. Prokázali jsme tedy, že i dlouhodobě skladované kurare (34 let, 39 let a 112 let) je stále biologicky účinné a způsobuje blokádu nervosvalového přenosu.