Zářivá lákadla pro organizmy

Jen postupně vědci odhalují, které druhy elektromagnetického záření přitahují různé živočichy. Na Univerzitě v Murcii (v jihovýchodním Španělsku) nedávno zjistila biochemička a molekulární bioložka Josefa Erbanová se spolupracovníky, že fluorescence některých látek v korunních plátcích láká hmyz i další opylovače. Z květů nocenky jalapovité (Mirabilis jalapa) izolovala řadu derivátů betaxanthinu a betaninu. Zelenou fluorescenci betaxanthinů totiž silně absorbuje betanin a kombinace těchto dvou typů látek v květech zřejmě určuje výslednou fluorescenci excitovanou zářením v oblasti 450–490 nm. Výsledky pokusů naznačují, jak žluté a červené květy nocenky vidí nejen hmyz, ale i lidé (žluté betaxanthiny svou výraznou světlezelenou fluorescencí přispívají k jasnosti žlutého zbarvení). V oblastech, kde převládají betaniny, se zase zvýrazňuje oranžové a červené zbarvení květů, kdežto světlezelená fluorescence není patrná. Ostrůvky obsahující betanin pak dávají květním plátkům skvrnitý fluorescenční vzhled, a právě zelená fluorescence je přitažlivá pro některý hmyz a také pro netopýry, jejichž vidění je na zelenou oblast spektra citlivé.

Také ultrafialové záření přitahuje některé druhy hmyzu. Australští vědci to chtějí využít v boji s přemnoženou ropuchou obrovskou (Bufo marinus). Tu nerozvážně dovezli do Austrálie r. 1935 ve víře, že žába vyhubí hmyz, který napadá plantáže cukrové třtiny. Ukázalo se ale, že tato myšlenka byla scestná: Populace hmyzu se zmenšila jen nepatrně, zato ropuchy se rozmnožovaly závratnou rychlostí, až se staly metlou ohrožující ekologickou rovnováhu. V žlázách na zádech totiž mají jed, kterým úspěšně hubí své nepřátele, jako jsou různí ptáci a ryby, ale i krokodýlové nebo hadi. Proto šíření této cizí ropuchy neregulují žádní místní dravci. Australští vědci dlouho hledali způsob jak humánně tyto ropuchy chytat. S červeným ani s modrým zářením úspěch neměli, ale pak zjistili, že ultrafialové záření přitahuje houfy hmyzu, který ropuchám chutná. Stačí dát do pastí ultrafialové lampy, pochytat hmyz, a na něj pak chytit ropuchy. O tom, zda je humánní i jejich konec, se článek nezmiňuje. (Biophotonics International 12, 86–87, 2005/11; Photonics Spectra 39, 166, 2005/11)