Aktuální číslo:

2018/12

Téma měsíce:

Jednotky SI

Lose, proč máš tak velký čumák?

 |  11. 5. 2006
 |  Vesmír 85, 258, 2006/5

Los je na pohled asi nejbizarnější příslušník jelenovitých. Má velké tělo na dlouhých nohách a hlavu s rozložitými lopatovitými parohy a zvětšeným, jaksi převislým čumákem. Jeho funkce dosud není úplně jasná, a proto jej nyní odborníci podrobili detailnímu morfologickému studiu a výsledky porovnali s dosavadními hypotézami.

Výzkum podle očekávání ukázal, že je losí čumák odvozený orgán. Patří k němu zvětšené, velice pohyblivé nozdry, které směřují do stran. Téměř chybí rhinarium (vlhké zakončení čenichu, které najdeme třeba u psa). Nosní linie je vyztužena dlouhou klenutou chrupavkou. Badatelé se domnívají, že losí čumák má více funkcí. Jedni tvrdí, že zvětšená nosní dutina losům umožňuje lépe hospodařit s vodou a teplem. U řady kopytníků (například u přímorožců) je známo, že vzduch v nozdrách zabraňuje prostřednictvím sítě chladnějších a teplejších cév přehřátí mozku i při mimořádné zátěži. Něco podobného se hledalo u losa, výzkum ale neprokázal ani zvýšené prokrvení nosní dutiny, ani zvýšený povrch pro výměnu tepla. Navíc asi los takový mechanizmus příliš nepotřebuje, volí možnosti útěku spíše v členitém terénu, kde díky svým dlouhým nohám pronásledovatele setřese. Uvažovalo se také, jestli není losí čumák odrazem výběrové pastvy, ale zjistilo se, že není citlivější než u jiných jelenovitých, snad jen o něco pohyblivější. Řada odborníků uvádí, že los má výborný čich, využívá jej například pro dálkovou komunikaci při synchronizaci páření. Čumák má výrazně přepažený, a tak je čichový podnět vyhodnocován dvakrát, čímž se informace zpřesňuje. Badatelé vidí za vzhledem losího čumáku především výhody pro lepší zpracování pachových signálů a také pro vyhledávání a spásání vodních rostlin, které jsou pro losy zdrojem minerálních látek. Další otázky teprve na odpověď čekají. (J. Zool. Lond. 262, 339–360, 2004)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Poprask kolem dvojčat, prvních dětí s editovaným genomem

Poprask kolem dvojčat, prvních dětí s editovaným genomem

Jaroslav Petr  |  13. 12. 2018
V čem udělali čínští soudruzi chybu? Čínský experiment odstartoval genetické vylepšování lidstva bezpříkladně zpackaným způsobem.
Tanec mezi pravděpodobnostmi

Tanec mezi pravděpodobnostmi

Ondřej Vrtiška  |  3. 12. 2018
Forenzní genetička Halina Šimková donedávna v Kriminalistickém ústavu Praha analyzovala DNA a pomáhala odhalovat vrahy, násilníky a zloděje. To ji...
Sedm základních kamenů

Sedm základních kamenů

Ivan Boháček  |  3. 12. 2018
Začalo to metrem. Ve dnech, kdy jde toto číslo Vesmíru do tiskárny, probíhá ve Versailles 26. konference pro váhy a míry (CGPM, Conférence...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné