Pipulčí „cvrkot“ při námluvách

Pipulky (čeleď Pipridae) jsou malí středoameričtí a jihoameričtí pěvci, kteří se kromě své barevnosti proslavili nápadnými toky s všelijakým doprovodným poskakováním a předváděním se. Poznatky o jejich projevech nedávno rozšířili K. S. Bostwick z Cornellovy univerzity v Ithace a R. O. Prum z Yaleovy univerzity v New Havenu o zvláštní zvukový doprovod námluv u pipulky kadeřavokřídlé (Machaeropterus deliciosus). Tento druh totiž vyluzuje při námluvách místo zpěvu „cvrkot“ vznikající třením (stridulací) loketních letek. Jejich letky mají značně pozměněný vzhled, například protažené ostny, ohnutí v koncové části, zpevněná pera apod. Pipulky vyluzují dokonce dvojí zvuk, jeden krátký a druhý delší, v závislosti na době prokmitávání příslušných per. Studie je vlastně zpřesněním známého, protože na podivný tvar letek a neobvyklost vydávaného zvuku upozornil už Charles Darwin v knize O pohlavním výběru (s. 209–211). Z ostatních ptáků mají ozvučné letky také husičky (rod Dendrocygna), hoholi (rod Bucephala) či sluky americké (Scolopax minor). Naše bekasina otavní (Gallinago gallinago) má zas ozvučná rýdovací pera. (Science 309, 736, 2005; Z. Veselovský: Obecná ornitologie, Academia, Praha 2001)