Cunami a pytláci korálů

Pozorování dráhy cunami, která 26. prosince 2004 udeřila na pobřeží Šrí Lanky, ukazuje velmi výrazné rozdíly ve výšce vlny i velikosti zaplaveného území, a to již v měřítku několika kilometrů. Například město Peraliya bylo zasaženo vlnou o výšce 10 m, která pronikla až 1,5 km do vnitrozemí. Odnesla „vlak-titanik“, symbolicky nazvaný Samudra Devi (Královna moře), o padesát metrů dál a zabila při tom jeho 1700 pasažérů. Naproti tomu v osadě Hikkaduwa, která leží od Peraliye jen nějaké 3 km, dosáhla cunami výšku pouze 2–3 m, dostala se jen 50 m do vnitrozemí a nezabila nikoho.

Tak velké rozdíly bychom rádi dávali do souvislosti s geomorfologií pobřeží, to znamená s různými zálivy, výběžky, písečnými kosami apod. Jenže zejména na jihozápadním pobřeží Šrí Lanky mezi Galle a Ambalangodou se cunami chovala jakoby náhodně. Zdálo se, že si tvarů souše vůbec „nevšímá“. Poměrně detailní průzkum ukázal, že rozdíly ve výšce cunami byly rozhodujícím způsobem ovlivněny stavem korálové bariéry.

V některých rybářských osadách se běžně k lovu ryb a lámání korálů používají výbušniny. Naproti tomu v jiných oblastech hoteliéři korálové útesy chrání, aby měli co ukazovat návštěvníkům. Podle zvolené turistické strategie – buď korály prodávat, nebo je ukazovat – se odvíjí míra zničení. Nejde přitom o nějakých pár procent škody nebo o 20 cm nižší vlnu, ale o zcela zásadní dopad na pobřeží. Některé nízké korálové ostrovy v Maledivách, které ležely přímo v dráze cunami, jí nebyly zasaženy, i když teoreticky by při své mizivé výšce měly zmizet z povrchu oceánu.

Pokud se na celou věc podíváme z hlediska hypotézy Gáia, která říká, že biota se nejenom přizpůsobuje životnímu prostředí, ale zejména si je sama udržuje, získáme ilustrativní příklad krajinné homeostáze. Cunami, která přichází od volného moře, nenadělá na korálové bariéře skoro žádné škody. Prostě se přelije. Naproti tomu cunami, která udeřila na pevninu a vrací se nazpátek, s sebou přináší písek a jíl, eroduje hluboké zářezy a mění konfiguraci terénu. Z hlediska korálového útesu je tedy výhodnější bránit se zpětné vlně od pevniny než vlně od moře, což znamená eliminovat cunami dřív, než dosáhne pobřeží. To se korálům překvapivě daří.

Korálový útes pravděpodobně nemá žádnou kolektivní inteligenci, která by mu umožnila tuto situaci reflektovat a volit optimální strategii, ale přesto se díky časovému měřítku evoluce, jež dává přednost těm nezničitelným útesům, chová „chytře“. U nás sice nemáme korály, ale i obyčejná smrková monokultura je dost chytrá na to, aby pochopila, že nejlepší strategií umožňující zbavit se kůrovce je nechat se sežrat. (Fernando H. J. S., Perera K.: Coral poaching worsens tsunami destruction in Sri Lanka, Eos, American Geophysical Union transactions 86, 301, 2005/33)