Metabolický syndrom Nový komplex nemocí

V posledních desetiletích se ze skupiny degenerativních onemocnění moderního člověka vyselektovalo několik jednotek, které tvoří dohromady metabolický syndrom (viz Vesmír 84, 356, 2005/6). Jde o kombinaci obezity, diabetu 2. typu (s nedostatečnou odpovědí organizmu na inzulin), vysokého krevního tlaku a poruchy krevních lipidů. Syndrom je provázen závažnými zdravotními problémy – např. infarkty myokardu, mozkovými mrtvicemi či cévními komplikacemi – a dnes postihuje s větší či menší počáteční intenzitou 10–20 % dospělých obyvatel bohatých zemí. Také v chudých zemích jeho výskyt stoupá, jakmile obyvatelé částečně zbohatnou a přistoupí na „západní“ styl stravování s nadměrným příjmem kalorií, zejména tuků. Tak se metabolický syndrom stává celosvětovým problémem. Při vzniku syndromu hraje roli dědičná dispozice (sklon střádat v těle tuky na dobu nedostatku) a faktory životosprávy, k nimž patří přejídání, nedostatek fyzického pohybu, alkohol, kouření, zejména však obezita. Například v Mexiku, donedávna chudém, je dnes výskyt obezity vyšší než v bohatých Spojených státech. Mechanizmy vzniku tohoto syndromu zkoumají lékaři i odborníci z farmaceutických firem, které nabízejí léky proti obezitě, vysokému tlaku a diabetu 2. typu.

Oba autoři se syndromem soustavně zabývají. Věnují se např. objevu hormonů tukové tkáně (např. leptinu ad.), a zejména obracejí pozornost k jaderným receptorům PPAR (peroxisome proliferator-activated receptors), aktivovaným proliferátory peroxizomů. Buněčné organely peroxizomy se totiž významně podílejí na oxidaci delších mastných kyselin, syntéze cholesterolu, žlučových kyselin a složitějších tuků – lipidů. Zvláštní pozornost věnují látkám, které zhoubné pochody při vznikání metabolického syndromu tlumí, nebo dokonce odstraňují. Knížka dává přírodovědcům podnět k dalšímu zkoumání a lékařům přehled zatím dostupných léčebných postupů – nejen doporučení týkajících se životosprávy, ale i použitelných léků, jejichž počet potěšitelně roste.