Mravenčí krokoměr

Mravenci používají při orientaci v terénu mnoho rafinovaných metod. Významnou úlohu při nich hraje vizuální orientace a chemická komunikace, zejména používání značkovacích feromonů. To jsou chemické substance produkované exokrinními žlázami, kterými si označují cestu ke zdroji potravy a k mraveništi. U pouštních mravenců, kteří žijí v ploché a nevýrazné, a navíc často se měnící krajině, je vizuální orien tace velmi ztížená. Také použití značkovacích feromonů je neúčinné, protože chemické substance se na rozpáleném povrchu písku rychle odpařují. Museli si proto vytvořit jiný způsob orientace.

Již dříve bylo prokázáno, že se dovedou orientovat podle polohy Slunce (Nature, DOI: 10.1038/293731a0), ale k tomu, aby nalezli cestu domů, jim nestačí znát směr, potřebují také umět měřit vzdálenosti. Experimenty H. Wolfa z Univerzity v Ulmu se saharským pouštním mravencem Cataglyphis fortis prokázaly, že mravenec měří vzdálenosti tím, že počítá kroky. Z délky kroku a jejich počtu pak zjistí vzdálenost. Když Wolf mravencům o mili metr zkrátil nohy, anebo jim je naopak o mili metr prodloužil (lehkým umělohmotným vláknem), byli mravenci zcela dezorientováni. Nedokázali se vrátit do hnízda ani od zdroje potravy vzdáleného jen 10 metrů, přestože to předtím zvládali naprosto dokonale. Nelze předpokládat, že mravenci své kroky skutečně počítají, ale součástí jejich nervové soustavy je pravděpodobně automatický krokoměr, který se resetuje pokaždé, když se mravenec vrátí do hnízda. (Science 312, 1965, 2006; DOI: 10.1126/science.1126912)