Kniha o historii vhodná i pro přírodovědce

Rodák z Litoměřic Ferdinand Seibt (*1927, †2003 v Mnichově) byl emeritním profesorem historie Ruhrské univerzity v Bochumi. Vedle jiných jeho děl přeložených do češtiny zaujala čtenáře práce „Lesk a bída středověku“ (Mladá fronta 1998). Svou závěrečnou publikací se Seibt představil jako znalec dění v širokém středoevropském území, které dnes zahrnuje státy Evropské Unie.

Proč by se měla „Ta stará ošklivá melodie“ doporučovat v 21. století českému publiku s přírodovědným zaměřením? Historik a bohemista Seibt nepoužívá neustálé odkazy v textu, které vás při četbě nutí listovat k vysvětlivkám na konci knihy a ztěžují plynulost četby, ale zaznamenává vše potřebné v samotném textu. Kromě toho se nezabývá daným tématem tak, jak je v historigrafii běžné. Nevychází jen z politických dat, ale sleduje kulturní a ekonomické souvislosti, jimiž objasňuje historické dění.

Obšírně vysvětluje mentalitu přežívající ještě z 19. století, vykládá příčiny vzniku 1. světové války i její důsledek, vznik fašizmu – předpokladu pro zrod 2. světové války. Sotva by se jiný německý autor než historik a bohemista mohl zasvěceně zabývat ve svém díle i českou problematikou.

Český čtenář, zvláště mladší, který už nepamatuje úděsné projevy řvoucího Hitlera, ovládajícího své posluchače ve stejnokrojích, se může dovědět i to, co uniká nejednomu pamětníku: jak byl postupně potlačován demokratický princip v Německu, což mělo za následek vznik války a bylo završeno pádem Hitlerovy říše v dubnu 1945, jak byla zdolávána poválečná bída v Německu a jak se ve střední Evropě přesouvaly miliony lidí. Závěrečné odstavce obsahují zmínky o tom, jak se Češi kochali svým triumfem, totiž odsunem německé menšiny (podle Seibtových slov vyhnáním).

Zda se to dělo opravdu bez zapochybování Čechů, je nesnadné zjistit. Jinde Seibt ve svém textu uvádí, že se naplnila touha Sudeťáků Heims in Reich! (domů do říše!). Ty nehoráznosti, k nimž došlo při prvních, ještě nelegálních pěších transportech, které byly vedeny komunistickou stranou, deroucí se k moci, a kryty sovětskou osvoboditelskou armádou, zůstaly skryty české veřejnosti až do devadesátých let. Samozřejmě ti, kteří se toho svinstva zúčastnili, to věděli, ale „poctivě“ o tom mlčeli až do své smrti.

Seznámit se s historií, která předcházela dnešní době, kdy státy Evropské unie mají jiné starosti globalizovaného světa, tj. ozřejmit si nejasný pohled na čas předznamenávající dnešek, je nepochybně důležitý úkol, a nejen pro specialisty společenských věd. Rozvoj všech věd „moderní doby“ 19. a 20. století byl určován jak specialisty různých oborů, tak politickým stavem a válečnými ději. A ty byly výrazně odlišné od předchozích etap, trvajících ve znamení zemědělského žití od románských časů, přes gotiku, renesanci až po barok.

Oddat se četbě mimo svůj obor zdaleka není ztráta času. Je to dobré k pochopení souvislostí, které ovlivňují i vývoj lidské společnosti v 21. století.